Lucie Malíšková o Do práce na kole: Z nuly na 838 km a uklizený sklep

Lucie Malíšková se původně nechtěla loňské výzvy Do práce na kole vůbec účastnit. Měla obavy, že jí to nebude bavit nebo že nedokáže vytrvat, a tak začala jezdit bez registrace. Po pár dnech se ale nechala přemluvit od kolegy a výzvě doslova propadla :) A to natolik, že o svém květnovém úsilí poctivě psala deník, se kterým uspěla v kreativní soutěži.

„Chtěla jsem zkusit, jestli to i taková ,bábovka´, která nikdy na kole neujela víc než 20 km, zvládne. Po registraci se ve mně najednou začal probouzet soutěživý duch a chtěla jsem to natřít ostatním ještě víc!“ popisuje Lucie.

Začátky byly krušné, jak je z deníku patrné. „Ráno mám fakt krizi, nechce se mi a cestou si přehrávám, kolik kopců mě ještě čeká. A už dopředu kleju. Mám já tohle zapotřebí? Nechce se mi tak moc, že jsem naštvaná na celý svět. Když už ale jedu z kopce do Hlubočep, směju se tomu, jak moc absurdní to je. Být naštvaná na něco, co dělám dobrovolně a do čeho mě nikdo nenutí. Mohla jsem se na to všechno v klidu vykašlat, ale já se stejně každý ráno narvu do elasťáků a větrovky a svištím si to do práce na kole.“

Tajný deník prozrazen

Luciina poutavého deníku jsme si všimli i v „hlavním štábu“ Do práce na kole a chtěli jsme úryvkem z něj namotivovat i další účastníky.

„Ráno dorazí email od Do práce na kole a k mému překvapení jsem v něm já! Panebože, Lucino, co sis to zase vymyslela, to bude ostuda. Jelikož kolegové o mém blogovém počínání nevědí, připravuji si odpovědi, až si to přečtou. Naštěstí se k tomu ještě nikdo nevyjádřil a trochu doufám, že si toho emailu nevšimnou… Najednou mám ale v Deníku asi o 100 návštěv více. Tak díky…,“ zapisuje si Lucie.

První kopec

A postupně přicházejí i první sportovní úspěchy.

„Včera, když jsem slabošsky čekala na tramvaj, která mě vyveze nahoru, u mě zastavil cyklista, že jestli se to dá vyjet nahoru podél trati. ,Já tam ještě nikdy nejela, ale vídám tam jezdit spousty cyklistů, takže to tam nějak musí jít,´ odpovím. No a dnes se to rozhodnu jít vyzkoušet, ať vím, co radím. A stal se zázrak! Vyjela jsem to celé! Můj první zdolaný kopec. To je radosti. Každopádně to jedu tak 100 let. Na nejnižší převod. Cestou mi spadne 3x řetěz, prostě ty nízké převody nemá rád. Ale vyjela jsem to. A mám fakt radost!“

Akce s kolegy

Měsíc dřiny si Lucie s kolegy zpříjemnila Kafem na triko i malým piknikem. „Na ráno mám plán jasný, dnes je akce Kafe na triko u Bajkazylu. Těšíme se na to všichni a dohodneme se, že si na náplavce uděláme menší piknik. Takže sraz v 8 h pod železničním mostem. Když už jsem na železničním mostě, vím, že to bude super ráno. A taky že bylo! Klárka upekla cheesecake, máme piknik deku a je to hrozně fajn. Klárce ještě dofukujeme kola na její super růžové skládačce, kterou si zrenovovala a včera vyzvedla ze servisu a od teď jezdí s námi na kole (do teď chodila pěšky),“ popisuje Lucie.

A co nakonec výzva Do práce na kole Lucii dala?

„Celá tahle akce má smysl. A kdyby se za rok přidaly další takové bábovky jako jsem já, bude to fajn. Mně, ač jsem opravdu často nadávala, což jste si ostatně mohli přečíst téměř v každém článku, to dost dalo.

Minimálně mi to zlepšilo fyzičku – otestováno na teambuildingu.

Donutilo mě to uklidit sklep.

Naučila jsem se opravit duši, nahodit řetěz, orientovat se trochu víc v Praze…

Dalo mi to pocit, že mám najednou víc společného s kolegy, že patřím víc do týmu, že mě trochu víc berou…

Vím, že když si něco umanu, že to prostě dokončím.

Probudilo to soutěživého ducha. Protože na rovinu, kdo z vás měl doma po práci zapnutý PC jen proto, aby mohl mačkat F5, aby věděl kolik lidí ho již předjelo v počtu kilometrů? A když ho někdo předjel, rozčiloval se a plánoval delší trasy, aby to nahnal druhý den? Asi nikdo, že?

Poznala jsem nepoznané svaly na svém těle. Poznala jsem co je to, když vás fakt bolí zadek.

Z nula kilometrů jsem se vyhoupla na 838 km!“ vypočítává Lucie.

My ještě jednou dodatečně gratulujeme k vítězství Lucie nad sebou samotnou a také k úspěchu v Kreativní soutěži. Doufáme, že se necháte inspirovat a že to letos zkusíte i vy!

Celý deník si můžete přečíst tady.

Foto a zápisky: Lucie Malíšková