Ondřej Zavřel z Unykátu: Cyklodoprava by neměla být výsadou odvážných

„Cyklistiku u nás spousta lidí vnímá jenom jako sport, u kterého musí jet co nejrychleji a pořádně se zpotit. A to jim brání dopravovat se do práce na kole,“ domnívá se nadšený cyklista a člověk, co zachraňuje stará kola, aby neskončila ve šrotu. Letos se k výzvě Do práce na kole přidává se svým Unykátem jako partner a věnuje do ní jeden ze svých vymazlených kousků. Povídali jsme si i o tom, jak by v ideálním případě mohla vypadat cykloinfrastruktura v Praze. Ukázalo se, že to má celé dost promyšlené.

Co vás přimělo přidat se k výzvě Do práce na kole jako partner?

Kamarádka, která pracuje v AutoMatu (spolku, který výzvu Do práce na kole organizuje), měla navíc blatníky a chtěla mi je dát. A protože Unykát je stejně jako jízda na kole moje hobby, chtěl jsem se nějak na téhle super akci podílet. A tak mě propojila s firemní koordinátorkou AutoMatu a dohodli jsme se.

Na čem jste se konkrétně dohodli?
Do výzvy věnuju jedno kolo, které jsem postavil, a voucher na 3 000 Kč. To je zhruba hodnota práce na jednom kole. Stará kola musím většinou úplně celá rozebrat do posledního ložiska, což je dost piplačka. Proto servisy moc nechtějí stará kola. Někdy to může být na deset minut, někdy i na tři dny. Když něco nejde, tak na to nevezmu kladivo, ale zamyslím se nad tím. Spíš to třeba odbrousím. Zkrátka se snažím to kolo nezničit.

Takže kola, která vidíme na vašem webu, jsou ta, co se vám nezničit podařilo?
Přesně tak, většina zákazníků přichází s nějakým vlastním starým kolem, ke kterému má vztah. A dost často s velmi přesnou představou, co by s ním chtěli dělat. Když zákazník nemá vlastní kolo, mám na dílně uskladněno asi 10 kol, ze kterých se dá udělat Unykát. Upřímně, do starých kol se musí investovat rozumně, přeci jen jejich hodnota bývá ve stovkách korun. Vždy se snažím vyjít zákazníkovi vstříc. Ale mně se líbí opravovat a renovovat právě ta kola, která by jinak skončila ve šrotu.

Zachraňujete kola tak, jako jiní třeba zachraňují jídlo…
To je na tom to nejlepší, že starou v podstatě bezcennou věc připravím třeba na dalších dvacet let provozu. Když víte, jaká součástka už dožila, a vyměníte ji, tak pak kolo získá svou hodnotu zase zpět.

A kdybych k vám přišla s opravdickým veteránem?
Já kola na zeď nestavím. Všechny Unykáty jsou 100% provozuschopné. Pokud je to třeba sto let staré kolo s dřevěnými ráfky a původními galuskami, tak vám samozřejmě řeknu, že to patří do muzea a je lepší to vyčistit a uchovat jako celek jak to je. Protože tak kolo neztratí svou historickou hodnotu. Krásnou sbírku takových kol má třeba Štěrba, kde to umí úplně skvěle. Ale už jsem taky dělal skoro sto let stará kola. Většinou se ke mně dostala už v nepůvodním osazení, a tak nebylo škoda je citlivě přestavit a poslat zpět do provozu.

Na kolik peněz průměrně u vás vyjde udělat ze starého kola nové?
S mojí prací a novými díly to vychází většinou kolem 6 000 Kč. Když se vymění základní díly, třeba vytahané dráty, brzdové špalky a pláště. Přičemž kolo kompletně rozeberu a poskládám zpátky tak, že by mělo držet. Může se ale samozřejmě stát, že se na něm něco vysype, ale s tím se musí počítat. A já to všem vždycky říkám. Ale snažím se, aby se to nedělo. Nicméně staré kolo musíte chtít. Jestli chcete nové, je lepší si koupit nové.

Jak dlouho už se tomuhle koníčku věnujete?
Od roku 2014, kdy jsem si postavil první kolo pro sebe. Sundal jsem z půdy tátova Favorita a začal ho rozebírat. Což mi trvalo asi půl roku. Pak mi strejda poradil, jak vyplést a vycentrovat kola, tak jsem si ho dal dohromady a udělal z toho single speed. Párkrát se mi stalo, že na mě lidi na ulici volali, že mám pěkné kolo. To mě potěšilo a začal jsem stavět další. Nejdřív pro rodinu, pak pro širší rodinu a přátele. Potom jsme si s kamarádem řekli, že si uděláme webové stránky a budeme to dělat i pro veřejnost. Po víkendech to zvládám tempem jedno až dvě kola měsíčně.

Vy jezdíte po Praze na kole celoročně?
Snažím se, ale jakmile nasněží a začnou se solit silnice, tak je to pro kolo dost záhul. I když mám blatníky. To je podle mě poznávací znamení lidí, kteří jezdí denně, protože je nebaví se pořád převlékat. I když na festce vypadají blatníky blbě. A na single speedu je zase dobré jezdit právě třeba když je hnusně, protože se na něm nemá moc co pokazit. Protože když si přehazovačku zaházíte bahnem nebo sněhem, tak přestává fungovat. Představa, že přijedu z práce a denně si čistím přehazovačku, řetěz i kolečka, mě teda moc neláká. Docela často dělám přestavby na nábojové převodovky, vypadá to jako singl, ale uvnitř náboje je 2-8 rychlostí. Tak je to takřka bezúdržbové.

A výzvy Do práce na kole se účastníte?
Já se snažím zapojovat do těch extrémnějších výzev, zářijové a lednové. Ale já to mám do práce asi 5 kilometrů, takže na kole jsem tam rychleji než tramvají. Není co řešit, i když je ošklivo.

Co říkáte na stav cyklistické infrastruktury v Praze?
Po pravdě bych řekl, že je to dost ode zdi ke zdi. Většinou není žádná a kolo se musí integrovat mezi auta. To by ani tak nevadilo, kdyby tu nebyla malá skupinka řidičů, která se k cyklistům jako účastníkům provozu nechová. Nebo je infrastruktura zase tam, kde bych ji třeba úplně nepotřeboval. I když lepší než nic. Někde míchá dohromady chodce s cyklisty, což taky úplně nefunguje. Třeba modřanská cyklostezka je spíš promenáda než cyklostezka, hrají si tu děti, lidi venčí psy… Já bych rád viděl částečně samostatnou síť čistě pro cyklodopravu. Myslím, že jsme na cestě – a to i díky AutoMatu, který tu jediný komplexně řeší problém městské mobility vlastní silou, nejen cyklistické. Z argumentu, že AutoMat chce zakázat auta v Praze, se mi dělají osypky. Skoro každý cyklista je někdy řidič. Třeba když se stěhuje nebo veze nemocné dítě na pohotovost.

Jak by taková cyklistická síť v Praze mohla vypadat?
Především by měla zvyšovat pocit bezpečí cyklisty a doslova toho člověka zvát, aby ji využil. Cyklodoprava by neměla být výsadou odvážných. Kolo tady má opravdu každý, a tak je potenciál cyklodopravy obrovský. Podél řeky by se mi líbilo něco jako páteřní cyklostezka, taková magistrála, která by se napojovala na vedlejší cyklostezky budované ideálně na starých nepoužívaných kolejích. Ty stačí jen vytrhat a zalít asfaltem, nic víc už není potřeba. Všechno je zarovnané a nikdy to nevede moc do kopce. Takovými bývalými tratěmi je Praha protkaná. Praha je sice kopcovitá, ale cestu jde vždy naplánovat tak, abych se kopcům vyhnul. Dokonce kolo můžu vzít do každého metra i vlaku.

Tak vy už jste to celé vymyslel. Tak vám moc děkuju za rozhovor.
Ještě bych chtěl apelovat na všechny, aby nejezdili bez světel. Za to by měly padat pokuty. To už bych cyklistům spíš odpustil i ty tři piva. Ale na každé cyklostezce může být noční běžec, a když ho nevidím, zavání to průšvihem. Abych ho nesmetl, musím vidět aspoň třicet metrů před sebe. Také je potřeba si uvědomit, že drtivá většina řidičů zareaguje tak, že strhne volat, někam to napálí a třeba umře. Tudíž musíte být na kole vidět a jezdit podle pravidel. Nejdůležitější je podle mě vzájemný respekt. Všichni chceme pohodlné a bezpečné město, ať už jedeme autem, na kole nebo jdeme pěšky.

Text: Natálie Veselá