Linda Jirotová: Ve městě se dvěma dětmi bez auta? Není problém!

9. 4. 2021, 9 min. čtení

„Já si pamatuju z dětství, jak jsme každou neděli kroužili v autě po Smíchově a hledali místo na parkování. Nakonec nás táta vysadil před domem a kroužil dál třeba hodinu, než zaparkoval,“ říká Linda, kterou znají účastníci naší výzvy Do práce na kole jako hlas z linky uživatelské podpory. Teď, na home office, znají někteří z nich i hlasy jejích dvou dětí. Jaké je to vychovávat rodinu bez auta i řidičáku, jak se Linda dopravuje po městě a čemu se věnuje, když zrovna neprobíhá květnová výzva, se dozvíte v dalším díle našeho seriálu o ženách AutoMatu.

Pamatuješ si na svoje první kolo?

Moc dobře. Měla jsem modrého Authora, se kterým jsem jezdila na chatě po kopcích a polních cestách. A při vzpomínce na něj se mi vybaví chvíle, kdy jsme se ségrou zkoušely skákat v lese a schválně jezdit přes kořeny.

Linda se starší sestrou a její první kolo: Byla jsem nadšená, že bylo s přehazovačkou

Co se ti vybaví, když se řekne kolo?

V poslední době jsem kolo začala brát jako regulérní dopravní prostředek, na kterém strašně ráda jezdím, byť v provozu se trochu bojím. Přijde mi, že ještě dost lidí kolo jako dopravní prostředek ve městě nevnímá. Nebo si dokonce myslí, že na silnici vůbec nepatří. Před rokem jsem přesedlala na koloběžku a jezdím na ní i s mladším čtyřletým synem. Přijde mi to praktičtější než ho vozit za sebou na kole. A když začne pršet, můžeme skočit na tramvaj. Nejvíc na ježdění na kole nebo koloběžce po městě. Mám ráda tu svobodu, kdy nemusím čekat na tramvaj a můžu měnit trasy podle nálady.

A jak se cítíš v provozu?

Nemám řidičák, takže moc nevím, jak se v některých dopravních situacích chovat. Spíše se bojím o okolní účastníky provozu, abych jim svým případným zmatkováním nezpůsobila nějakou újmu. Takže mi přijde vhod, že kolegové z LABu chystají online Cykloporadnu pro začínající městské cyklisty. Já se jí určitě budu pravidelně účastnit a věřím, že pak se budu bát méně.

A koloběžka může podle pravidel i na chodník?

Myslím si, že ne, ale jezdím z Košíř dolů na Smíchov po ulici Vrchlického, kde je dost hustý provoz. A protože tam po chodníku skoro nikdo nechodí, tak ho občas využiju, když vezu syna. A když už tam náhodou nějakého chodce potkám, tak na něj volám, že se omlouvám, ale že se na tu silnici prostě bojím. Na téhle ulici je totiž kromě hustého provozu ještě i ten problém, že v pravé části pruhu je jeden kanál a díra za druhou. Takže kromě cyklopruhu by bylo ještě potřeba povrch nějak srovnat s vozovkou. Pak by to bylo super, protože tohle je hlavní tah do centra nejen z Košíř, ale i Řep a potažmo i Zličína.

Co tě vlastně přivedlo do AutoMatu?

Hledala jsem po mateřské práci a kamarádka, jejíž přítel v AutoMatu pracuje, tušila, že by mě tato práce mohla zajímat a bavit. Tak mě nasměrovala na web. Ukázalo se, že měla pravdu. Znala jsem AutoMat už předtím, ale nenapadlo mě, že bych se připojila přímo k jeho aktivitám. Myšlenka AutoMatu a jejich projekty jsou mi blízké a jsem ráda, že mohu toho být součástí a spolupodílet se na zlepšení života ve městech. Také doporučuji ke shlédnutí film auto*mat, ve kterém můžete vidět samotné počátky celé iniciativy. Jsme jediní ve středních Čechách, možná v celé republice, kteří se této problematice věnují a aktivně ji řeší.

To jsou ti, jejichž hlasy můžete slyšet, když zavoláte na helpdesk Do práce na kole

A tvoje náplň práce je přesně co?

Pracuju na helpdesku Do práce na kole a poskytuji účastníkům výzvy uživatelskou podporu. Mohou mi napsat nebo zavolat, když si s něčím nevědí rady. Tomu se věnuji během Zářijové, Lednové i velké květnové výzvy. Zbytek roku se věnuji individuálnímu fundraisungu a telefonuji si s lidmi, kteří chtějí AutoMat podpořit, a informuji je ohledně našich činností. Tito individuální dárci podporují hlavně činnost našeho LABu a spousta z nich přispívá drobnými, ale pravidelnými částkami. Líbí se mi, že se dárcovství začíná stávat běžnou součástí našich životů a lidé podporují, co je zajímá a co považují za přínosné.

S čím se na tebe účastníci výzvy Do práce na kole nejčastěji obracejí?

To je různé. Poměrně často měním názvy týmů nebo jiné drobné detaily, řeším také fakturace, odpovídám na dotazy ohledně pravidel či řeším startovní balíčky. Prostě s účastníky proberu vše, co potřebují, aby byly výzvy pro všechny zúčastněné radost.

Ty sama se výzvy aktivně účastníš?

V loni, když jsme zůstali doma na home office, mi výzva pomohla se aspoň na chvíli každý den zvednout ze židle a jít se hýbat. Člověka to pohltí a pak už to ani jinak nejde a moc se těším na letošní ročník.

Jak jsi v AutoMatu spokojená?

Je tu skvělé pracovní prostředí a super lidi. Nikomu nevadí, že po kanceláři občas pobíhají děti, když je zavřená škola, což mě jako svobodné matce přijde vhod. Kolegové jsou odborníci z nejrůznějších profesí. Všichni jsou kreativní a žádný problém není problémem.

Vlastníkem auta asi bez řidičáku nebudeš. Jak se ti se dvěma dětmi bez něj žije?

Když chceme, skočíme na vlak nebo na autobus a jedeme. Pravidelně jsem s dětmi jezdívala do Německa a těším se, až to opět bude možné. Ve městě mi auto taky nechybí. Praha má dobrou městskou hromadnou dopravu a člověk se bez auta obejde. Také někdy využívám sdílená kola, která se dají dobře kombinovat s MHD. Pamatuju si z dětství, jak jsme po návratu z víkendu kroužili v autě po Smíchově a hledali místo na parkování. Nakonec nás táta vysadil před domem a hledal dál, než zaparkoval. Je to dvacet let a už tehdy bylo těch aut moc. Takže mě představa vlastnit auto vůbec neláká. Bylo by fajn, aby se auta jako dopravní prostředek ve městech užívala s rozumem a citem. A byla bych ráda, kdyby se ve městech dalo žít udržitelně, což se snažím předat i svým dětem. Věřím, že pro naše děti budou města přívětivější a proto mě práce v AutoMatu naplňuje. Vidím v ní totiž potenciál změnit prostředí kolem sebe k lepšímu.
Dlouhodobou a nezávislou práci AutoMatu můžete podpořit, když se stanete členkami či členy našeho Klubu přátel. Zjistěte víc.