Pořídila jsem si kolo (smích). To bylo minulý rok. No a se všemi těmi restrikcemi kolem covidu se to tak nabízelo. Bylo to tak příjemnější. Zároveň je pro mě kolo nejrychlejším způsobem dopravy. Mám psa a když nejedu na kole, tak chodím hodně pěšky. Ale když jedu MHD, skoro vždycky se to někde zadrhne. Na kolo se můžu spolehnout a vím, že tam, kde potřebuju být, budu včas.
To pro mě není moc problém. Jsem spíš sportovnější typ, studovala jsem na FTVS a pocházím z hor. Ale je pravda, že když jsem ještě svoje kolo neměla a jezdila jsem na sdíleném, tak to bylo znát. Protože ta kola často ještě přehazovačky, tak jsem vždycky přijela trošku uřícenější, než bych si bývala přála. Lehké a dobře seřízené kolo je fajn.
V Oku jsem začala pracovat jako barmanka ještě při studiu, pak jsem vystřídala kolegyni, která odcházela na mateřskou, na pozici provozní a už jsem tady zůstala. Mám to tady ráda, kino, prostředí a lidi. Zkrátka si mě to přitáhlo silněji, než abych šla učit. Sport si právě kompenzuju třeba ježděním do práce na kole. Pak se mi také mnohem snáz vyjede z práce rovnou na výlet.
Ano. Stálo mě to tedy dost sil, ale přesvědčila jsem několik kolegů mezi různými kiny, abychom mohli soutěžit mezi sebou. Moc tomu nepomáhalo to, že většina z nich pracovala z domova a do zavřeného kina potřeboval jezdit jen málokdo. Ale tři týmy jsme dohromady se Světozorem a kanceláří Aerofilms poskládali. Bohužel, letos už tady v Oku ti kolegové, kteří mě podporovali loni, nejsou. Možná by se mohli ale zúčastnit barmani z kavárny. Uvidíme.
Od prosince do února kolo odpočívalo. Nevadí mi tolik, když je zima, ani když trochu prší. V úplném slejváku se mi ale nechce. Jinak se na počasí moc neohlížím a jedu, když mám chuť. Jak se říká, není špatného počasí, jen špatně oblečený sportovec.
Vracejí, ale asi to bude ještě chvíli trvat, než se to vrátí do původních počtů. Ale můžu říct, že náš bar se poslední dobou těší výborné návštěvnosti. Ještě lepší to bude, až v květnu otevřeme zahrádku, to pak máme víc prostoru. Když se přestalo kontrolovat očkování, testování a zrušily se povinné roušky, bylo to okamžitě znát. A nejenom u nás. S návratem do kin byla trochu potíž, že nebyly nové filmy, protože distributoři čekali právě na to, až se vrátí lidé. Což se vzájemně trochu brzdilo.
Víme, že lidé vyhledávají speciální projekce, například obohacené nějakou debatou, speciálními hosty nebo jiným přidaným obsahem. K tomu bývá příležitost hlavně u premiérových a předpremiérových projekcí, kam si buď tvůrci nebo distributor pozvou nějaké hosty. Není to sice pravidelné, ale celkem časté.
První, co mi vytane na mysli, je obnovená premiéra filmu Amélie z Montmartru, která přichází znovu do kin teď v polovině dubna. To by mohlo nalákat a potěšit spoustu lidí. A 1. května se moc těšíme na naši tradiční venkovní sousedskou slavnost Františkovy lásky. Celé prostranství před kinem se promění v otevřenou sousedskou jídelnu, kde mohou sousedé společně poobědvat, budou tam různé stánky a doprovodný program. Sousedská komunita je tu hodně silná, i v naší kavárně se hodně schází lidé, co zde žijí. Celá Letná funguje hodně komunitně.
A těch jsme se účastnili taky. Františkovy lásky jsou na jaře, Zažít město jinak na podzim. Ale jinak to probíhá docela podobně a obojí je moc hezké.