Kanoista Martin Fuksa: Projet se na čerstvém vzduchu a cítit se líp

Sezóna sotva začala a kanoista Martin Fuksa už má čtyři zlaté medaile ze Světového poháru. Dvě získal v Račicích a dvě další v polské Poznani. Martina jsme odchytli k rozhovoru na loděnici v Nymburku, kam přijel na testovacím elektrokole.

Vidíme, že jste přijel na loděnici na elektrokole. Jezdíte často?
Zapojil jsem se do Květnové výzvy Do práce na kole, do které se v Česku přihlásilo téměř 25 tisíc lidí. Loděnice je pro mě svým způsobem práce. Na trénink sem jezdím dvakrát denně a teď mám možnost testovat elektrokolo s novým pohonem od Bosch eBike Systems, tak jezdím na něm.

Jak se vám jezdí?
Je to super. Měl jsem teď náročných 14 dní kvůli Světovému poháru a díky elektrokolu můžu líp regenerovat. Je zbytečné honit se na normálním kole, když si můžu odpočinout.

Baví vás to i po technické stránce?
Líbí se, že jde elektrokolo propojit s telefonem. To je v téhle době strašně důležité. Mám rád čísla, celý můj trénink probíhá s pásem na snímání srdečního tepu, na lodi mám před sebou chytré hodinky a chci vidět, kolik ujedu a jak dlouho mi to trvá. Do mobilu jsem si stáhl aplikaci eBike Flow, která mi sbírá všechna data z jízdy na kole a předává je do mé sportovní aplikace, kde mi všechno vyleze v grafech. To mě baví.

Měli by lidi jezdit do práce na kole?
Pokud to má někdo do práce hodinu autem, tak to asi nedá, ale v dojezdové vzdálenosti pár kilometrů je to super. Člověk udělá něco pro zdraví i fyzičku, projede se na čerstvém vzduchu a cítí se líp.

Jen co začala sezóna, už máte čtyři zlaté medaile ze svěťáku. Jak to, že vám to tak jede?
Sám nevím, asi to bude dobrou přípravou, snad až na nemoc před prvním závodem. Jinak žádné zranění, žádná nemoc, příprava super. Po olympiádě jsme si trochu odpočinuli. My vždy začínáme v říjnu, takže od října do prosince jsme trénovali individuálně, úplně jsme netlačili na pilu. Pauza mi prospěla. Pak jsme se do toho opřeli a na závodech už to bylo ono.

Co vás nyní čeká?
Mimo dvou světových pohárů, které jsem právě absolvoval, máme nyní delší pauzu, kdy budeme trénovat. Na přelomu července a srpna možná stihneme nějaký závod doma, ale to ještě uvidím, protože v srpnu mě čeká mistrovství světa v kanadském Halifaxu a hned na to mistrovství Evropy v Mnichově.

Dokážete lidem mimo obor říct, co je na sportovní kanoistice nejtěžší?
Těžké je už je jen to se v kanoi udržet. Trénujeme to už od dětství na velkých, stabilních lodích, učíme se v nich správně klečet a pádlovat. Co se týká tréninku, není to jen o kanoistice, ale hodně posilujeme, běháme, plaveme, jezdíme na běžkách. Kanoistika je všestranný sport, kde se spojuje správná technika s dobrou fyzičkou. Není to ani vytrvalostní sport, ani sprint, prostě něco mezi. Každý den strávím tréninkem, ale je to paráda, mám to rád.

Usíná se pak dobře, nebo jste někdy přetažený, že nemůžete usnout?
Někdy na soustředění se mi stane, že nemůžu usnout. Nejlíp mi to jde po obědě, to usnu hned. Mám nastavený biorytmus, spát chodím a vstávám vždy ve stejnou dobu, takže tělo ví, co ho čeká. Když se člověk pohybuje ve světové špičce, je to o detailech. Každý umí jet rychle, ale rozhodnou důležité detaily a životospráva.

Musíte si kvůli sportu něco odříkat?
S vrcholovým sportem jsem se naučil žít a všechno, co dělám, to jsem já. Neodříkávám si nic. Pár roků zpět jsem řešil jídlo, vybíral jsem si, abych v lodi nevozil kila navíc, ale postupně jsem to vychytal a spíš se řídím tím, co tělo vyžaduje. Neřeším, jestli si chci dát dezert, hambáč nebo pizzu. Když mám chuť, tak si to dám. Ne o závodech, ale jinak ano. Někdy bych mohl chtít jít ven s kámoši, sednout si a kecat do půlnoci, ale nějak to nedělám. Tyhle věci nechávám, až když mám po sezóně. To je opravdu jediné. Jsem s tím sžitý a vím, proč to dělám.

Čím se vodácká komunita odlišuje od jiných sportů?
Můžu to srovnat, protože jsem hrál hokej za Nymburk a za Mladou Boleslav. Ke kanoistice mě přitáhla parta lidí. Jsme tu jedna velká rodina, každý si tu hned tyká, všichni jsou v pohodě. Navzájem si pomáháme, přejeme si. Ne, že by to v hokeji nebyla dobrá parta, ale nebylo to tak rodinné jako tady u vody.

Proč kanoistika frčí zrovna v Nymburku?
Tradici založil můj děda, který to tady celé vybudoval. Od začátku byl přísný, ale bylo to tím, že chtěl vychovat dobré svěřence. Myslím, že v celém Česku bylo nejvíc reprezentantů právě z Nymburka. Dnes je to oddíl pro děti a juniory. Kdo chce pokračovat a stát se profesionálním sportovcem, jde buď do Dukly Praha nebo do USK. My máme naštěstí výsledky ve světě, takže nám šéf Dukly toleruje trénovat tady. Mám to tady rád a tím, že jsem v mladém kolektivu, tak nestárnu a mám pořád mladou energii.

Rozhovor s kanoistou Martinem Fuksou publikujeme díky partnerství Do práce na kole a firmy BOSCH.