Počasí, kopců a řidičů automobilů se nebojte! vzkazují autoři letošního vizuálu výzvy Šárka a Petr

Originální vizuál Květnové výzvy Do práce na kole, pěšky nebo poklusem mají letos „na svědomí” grafičtí designéři Petr Kněžek a Šárka Blažková. Ti se inspirovali především estetikou dopravního značení. Jak při tvorbě vizuálu přemýšleli a jak se jim vlastně pohybuje po městě? Přečtěte si rozhovor s autory, kteří se věnují především udržitelným projektům.

Když jsme vás oslovili s nabídkou vytvořit vizuál Do práce na kole, pěšky nebo poklusem 2024, co vám prolítlo hlavou?
P: Asi mi v prvních vteřinách rovnou prolítly prvotní záblesky toho, jak by to mohlo vypadat. Vybavil se mi i vizuál z minulého ročníku od Honzy Charváta, který si s tím dal teda velkou práci včetně vytvoření písma na míru a animací s osobitým dabingem. Přemýšlel jsem také nad tím, jak na tu jeho práci navázat.

Š: Stejnak.

Znali jste akci?
P: Akci jsem rozhodně dlouhodobě vnímal na různých kanálech a vím, že existuje.

Š: O akci jsem měla povědomí především právě od Honzy Charváta, který svou práci sdílel na svém IG, ale také z různých aktivistických kolektivů.

Jezdíte sami na kole? Máte zkušenosti i s jízdou na kole v Praze? Nebo jakému dáváte přednost dopravnímu prostředku?
P: Žil jsem 3 roky v italské Boloni, kde jsem kolo využíval jako regulérní dopravní prostředek na denní bázi. Nebylo to ani nějaké osobní hecování, Boloňa je řekl bych takový ekvivalent třeba Brna, je to placka. Jízdní řády autobusů byly ale spíše řekněme orientační a vlastně ty požadované trasy trvaly veřejnou dopravou neúměrně dlouho. Kolo tam dávalo prostě největší smysl. Nejlepší vzpomínky mám z tamějších Critical mass – protestních cyklojízd, kde si člověk může vyzkoušet, jaké to je, když je alespoň pro jednou kolo víc než auto.

Měl jsem jasno, že po návratu zpět do Prahy hned pořizuju kolo, zámek a budu jezdit dál. Postupem času jsem ale bohužel kolo začal opouštět. Je tu vlastně dost spolehlivá veřejná doprava a jsou určité úseky, kde je to s kolem unavující, zejména kvůli převýšení. Poslední roky jsem se několikrát stěhoval a došlo mi, že některé trasy na kole skoro nedávají smysl. Teď bydlím 10 min pěšky od místa, kde pracuji, a nejjednodušší je se prostě obout a jít pěšky.

Š: Kolo je určitě můj nejoblíbenější dopravní prostředek, i když je veřejná doprava v Praze super. Já jsem i přesto vždycky strašně netrpělivá a tak to mám i s chůzí – kolo je o tolik rychlejší a zábavnější! Zároveň mám ráda výzvy, kterou Praha se svými všemi kopci, auty, nepřehlednými křižovatkami (a štípačkami) občas je. Hodně mých přátel v Praze vůbec nejezdí, protože se bojí – a to i přesto, že to jsou vášniví cyklisté mimo pražské ulice.

Jak jste se rozhodli přistoupit k vizuálu výzvy? Z čeho jste vycházeli?
P: Začali jsme tak, že jsme sedli a vymýšleli. Vyšlo nám z toho několik konceptů, přičemž se to stále točilo okolo vizuální estetiky městského dopravního značení. To nás bavilo a otevíralo to hodně možností v rozpracování konceptu do různých sdělení.

Š: Myslím, že „stavebním“ kamenem všech návrhů a designů byla představa funkčního vizuálního systému, který bude fungovat na jednotlivých prvcích a bude v jistém smyslu variabilní. Alespoň tomu tak bylo u vítězného konceptu inspirovaném dopravním značením. Ohledně vizuální podoby identity jsme brali inspiraci všude kde nás jen napadlo, jeden z návrhů byl např. založen na hře Pac-Man.

Co vás na práci nejvíc bavilo? Na co z toho jste nejvíc hrdí?
P: Nejvíc mě asi bavil ten fakt, že na tom projektu nedělám sám, díky spolupráci se Šárkou. Poslední roky funguju spíše jako solitér a je příjemné zas něco vytvářet v týmu. Super byl taky moment, kdy jsme grafiku rozpohybovali do animace – vlastně už v procesu designování bylo jasné, že to je vyloženě navržené pro animaci. A hrdý jsem na písmaře ze Superior Type a Heavyweight Type, že nám poskytli jejich písma (Raptor Mono a Topol), aby projekt podpořili.

Š: Mám to stejně jako Petr, tento projekt nám sloužil jako zkouška spolupráce a já jsem nadšená, že jsme do toho šli. Už jen fakt, že dříve jsem o Petrově práci básnila mým kamarádům a teď jsem měla šanci společně vytvořit vizuální identitu pro skvělý projekt jako Do práce na kole. Práce grafického designéra je občas trochu deprimující, protože sedíte celé dny a noci u počítače a mít k tomu parťáka je vítaná změna. Stejně tak sem pyšná a strašně nadšená z velkorysosti Superior Type a Heavyweight Type.

Pracovali jste už předtím na příbuzném tématu? Jaký máte vztah k udržitelné dopravě nebo udržitelnosti jako takové?
P: V posledních 3 letech mám pocit, že většina projektů na kterých dělám se točí okolo práva na město, klimatické krize nebo sociální politiky. Všechno jsou si to docela blízká témata a je občas obtížnější se každou další prací s podobným zaměřením nějak vizuálně odlišovat. Ale zase to je takové dobré kreativní cvičení, které vás nutí přicházet na nové přístupy. Jakoukoliv snahu o udržitelnost ve svém okolí rozhodně oceňuji, ale zároveň si uvědomuji, že tu hlavní zodpovědnost za udržitelnou planetu neneseme (jen) my, „běžní“ lidé.

Š: Podobným tématům jsem se prozatím věnovala jen ve svých školních pracích a v rámci aktivistických hnutí atp., ale tímto způsobem ještě ne. Otázku udržitelnosti vnímám stejně jako Petr.

Na nákup udržitelně…

Co byste vzkázali účastníkům a účastnicím Do práce na kole?

P a Š: Jezděte, choďte, jezděte, užívejte. Počasí, kopců a řidičů automobilů se nebojte!

Petr Kněžek – Grafický designér zabývající se především navrhováním vizuálních identit, knih a brožur, typografií a tvorbou písma, to vše zejména pro kulturní události, sociální instituce nebo aktivistická hnutí. Člen družstevní a řemeslné dílny Roleta39. Ukázky Petrovy práce na VonSaten.net.

Šárka Blažková – Grafická designérka, se zájmem o angažovaný design. Mimo grafický design se věnuje gastro projektu Línej Karel, zaměřující se na veganskou kuchyni. Současně studuje na Vysoké škole uměleckoprůmyslové Tvorbu písma a typografie a je také vášnivou městskou cyklistkou.