Květnová výzva je vynikající teambuilding, říká firemní koordinátor Cyklozaměstnavatele roku 2025

Květnová výzva a podpora ve firmě

Co vám jako organizaci účast v Květnové výzvě přináší?

V první řadě jde o vynikající teambuilding, který spojuje lidi napříč odděleními a různými pracovními skupinami. Náš ústav má dvě zhruba stejně velká pracoviště v Praze a Olomouci a soutěžíme i spolu navzájem, kdo najede víc. Je to u nás prestižní záležitost. Druhá věc je, že jako biologové bychom měli dbát na ekologii. Myslím, že naši lidé mají k výzvě opravdu blízko a ježdění do práce na kole vnímají ekologický způsob dopravy. Navíc v květnu bývá většinou už dobré počasí, takže je snadné je přesvědčit, aby se zapojili.

Kolik zaměstnanců se do výzvy zapojuje?

Letos nás bylo 69, což je docela dobré. Jde zhruba o čtvrtinu všech našich zaměstnanců, když uvážíte, že někteří nemohou ze zdravotních důvodů, někdo to má opravdu hodně daleko… Poměr Olomouc a Praha byl zhruba 50:50. Vypozoroval jsem ale, že v Praze převažují muži, ženy se častěji bojí do provozu. V Olomouci je to úplně obráceně, tam jezdí většina žen.

Jak váš ústav podporuje zaměstnance, aby cestovali do práce na kole?

S novým panem ředitelem nám zaměstnavatel začal platit startovné a máme dobře vybavenou kolárnu, která se nedávno přestavěla a rozšířila. Je tam základní nářadí a pumpa. Tím, že jsme biologický ústav a součástí naší práce je chemie, tak musíme mít sprchy a šatny na pracovištích. Když tedy zaměstnanec přijede do práce zpocený a zacákaný blátem, není to vůbec žádný problém. Být součástí výzvy Do práce na kole je u nás prestižní věc, lidé chodí po ústavu a hrdě nosí ročníková trička. Upevňuje to vztahy.

Proč je podle vás důležité investovat do stavby kolárny?

Protože to rozšiřuje možnosti pro zaměstnance. Část našich zaměstnanců dojíždí z obcí kolem Lysolají. A teď máte na výběr: buď pojedete autem, nebo na kole. Když máte v práci kolárnu, kde bezpečně zaparkujete, nabijete elektrokolo a můžete se i osprchovat, tak zvolíte tento způsob dopravy a nesednete do toho auta. Každá slušná organizace by měla podporovat udržitelnou dopravu. A zdraví svých zaměstnanců.

Co pro vás osobně znamená titul Cyklozaměstnavatele?

Jsem z toho potěšený. O to, aby lidé jezdili do práce na kole, se snažíme už určitě 15 let. Pan ředitel bude určitě také rád. Na podzim nás čeká mezinárodní hodnocení kvality ústavu, takže to v něm jistě uplatní.

Květnová vyjížďka ústavu z Prahy na pracoviště šlechtění jabloní ÚEB ve Střížovicích u Turnova

Jak udělat něco navíc

Práce firemního koordinátora děláte nad rámec svých pracovních povinností?

Ano, ale to je radostná práce. Na začátku posbírám lidi, občas někoho přesvědčím, že by mohl jezdit také. Zajímavé je, že se nám hlásí lidé s diametrálně odlišným přístupem. Ale všichni jsou potřeba. Jsou mezi nimi sportovci, kteří najezdí ďábelské počty kilometrů a mají z toho radost, pak lidé, kterým jde hlavně o ekologii, a pak nemalá skupina těch, kteří se chtějí dát před prázdninami trochu dohromady a po tom měsíci se cítí fyzicky i psychicky lépe. Někteří váhají, jestli se přihlásit, když by jezdili jen tři kilometry a „kazili by“ průměr. Ne, potřebujeme je všechny. Připravujeme týmy, pak to nějak sleduji a posílám trochu žertovné zprávy o té naší interní soutěži. Nakonec to vyhodnotíme, uděláme nějaké odpoledne s pivem a těšíme se na další ročník.

To zní opravdu jako radost.

Letos byl trošku problém se systémem, s tím, že koordinátoři měli jiné rozhraní a docházelo tam k různým kiksům, které nešly úplně řešit.

My o tom víme, je nám to moc líto a intenzivně to řešíme.

Já si to dovedu představit. Neznám žádný takovýto systém, který by byl udělaný včas a fungoval. To je normální osud nových systémů.

Jezdí u vás více lidí i mimo Květnovou výzvu?

Já jim vždycky říkám, že je hezké, když v květnu najedete 80 kilometrů denně, ale bylo by lepší, kdybyste to vaše kolo bylo v kolárně k vidění i prvního nebo druhého června. Letos to ale zatím vypadá dobře, dnes byla kolárna dost plná.

Z odpovědí v účastnických dotaznících vychází, že se Květnové výzvě opravdu daří dopravní návyky měnit…

Taky bych řekl, že ano. Je to vidět i na ulicích. Já, jak jezdím na kole přes Prahu, tak vidím, že cyklistů a cyklistek přibývá.

Jet vlastním příkladem

Jak jezdíte do práce na kole vy?

Já jezdím do práce na kole denně celý rok, a to zhruba 40 let. Proto jsem byl také vybrán pro roli koordinátora. Z Hodkoviček do Lysolají to mám 17 kilometrů, když jedu přes město. Mám štěstí, že to je vynikající trasa. Jezdit třeba z Motola do Vršovic je hrůza, ale já jedu většinu cesty podle Vltavy po cyklostezce.

A asi jejich také víc než před třiceti lety…

No, samozřejmě. To byl člověk na kole ve městě víceméně exot. Já jsem tehdy jezdil do Vokovic a na galuskách, občas jsem zapadl do kolejí a spadl. Cyklostezky nebyly žádné.

Jak se podle vaší zkušenosti změnil za tu dobu stav cykloinfrastruktury?

Určitě se zlepšil. Jednu chvíli to vypadalo, že budeme dohánět tu strašnou ztrátu v infrastruktuře, kterou jsme nabrali za západními městy. Poslední roky bych řekl, že se to úplně zabrzdilo. Teď jsem koukal na plány Prahy na stavbu cyklostezek na letošní rok, kde bylo asi pět kousků cyklostezek, a z toho dvě byly absolutně žertovné. Na jednu jsem se byl i podívat a vůbec nevím, proč se tam vůbec dělá. Pak jsem si vyzkoušel, jak se dá teď nově sjet ze Zelené lišky do Krčského údolí, klikatě a po kočičích hlavách, co také není nic příjemného. Před 14 dny jsem byl v Amsterdamu, loni jsme se ženou projeli na kole Berlín. Tam se jezdí tak skvěle – jak v centru, tak na předměstích.

Přesto říkáte, že je to lepší…

Lepší než to bylo, to určitě. To je nesrovnatelné. Dva velké plusy si může připsat kolega Kindl. Ten prosadil 1,5metrový povinný odstup a to, že cyklostezky nejsou úplně povinné. Já jezdím i na silničním kole a stav některých cyklostezek je s takovým kolem neslučitelný. Pravidlo 1,5 metru se lidé naučili docela pěkně a šílené předpovědi, že přes les pojede jeden cyklista a za ním pojede kolona traktorů, se nenaplnily. Přesto je stále co dohánět.

Co v Praze teď podle vás nejvíc chybí?

Kdybych byl já primátorem, zaměřil bych se velmi na zlepšování cyklistické infrastruktury u škol. Já bydlím blízko školy a tam nastává každé ráno běs, kdy přijíždějí rodiče a vykládají děti. Část z nich by mohla jezdit na kole. Rozhodně bych je ale nepustil do tohohle mumraje šílených rodičů, kteří měli být už dávno v práci. Každou chvíli se tam někdo srazí. A děti, které si zvyknou na tento způsob života, už na žádné kolo nikdy nesednou. Kolem škol by bylo potřeba udělat zklidněné zóny s cykloinfrastrukturou, školy by měly mít kolárny. Aby jezdit dva kilometry do školy na kole bylo normální. To by se mi líbilo úplně nejvíc. A pak nějaká koncepce, aby se dalo nějak plynule projet přes město na kole a regulace aut.

Co máte na ježdění na kole nejradši?

Svobodu.