Jízda na kole svědčí nervovému systému i sociálnímu kontaktu, říká psychiatrička

Co je podle vás největším přínosem jízdy na kole?

Za mě je to kontakt s venkovním prostředím, pohyb a nějaká pomalost, přítomnost. Žijeme ve světě, který je extrémně zrychlený, a kolo nás vlastně může oproti jízdě autem zpomalovat a přinášet určitou kvalitu jednoduchosti. A pak je pro mě důležitý také ekologický dopad. Přijde mi, že člověk je při jízdě na kole více přítomen v okamžiku. Mám dojem, že v dopravních prostředcích jsme často poněkud odpojení – od sebe sama i od přírody. Při jízdě na kole se třeba nemůžete dívat do mobilu. Jednoduchost jízdy na kole přináší určitý klid.

Takže jde o nějakou formu meditace…

V podstatě ano. Na kole se musíte soustředit i na své okolí – nemůžete být tolik ve své hlavě – a to přináší určité zklidnění. Myslím, že jízdu na kole – nebo pohyb obecně – bychom jako lékaři měli lidem více doporučovat, je to jednoduchý prostředek, jak podpořit zdraví fyzické i psychické z více aspektů.

Jezdíte do práce na kole pravidelně?

Bohužel moc ne. Třeba jednou za týden, když mi to vyjde. Mám děti, se kterými jezdím někdy třeba na trénink nebo je někde po cestě vyzvedávám, a logisticky by to bylo bez auta příliš časově náročné. V Liberci je navíc dost kopců a málo cyklostezek. Do práce to mám víc z kopce, ale dojet domů už je výzva a někdy jsem prostě k večeru už příliš unavená a radši jedu autobusem. Nicméně kdykoliv cestu tam i zpět na kole zvládnu, cítím se pak vlastně líp…

Co by vám pomohlo jezdit více?

Možná v Liberci s ohledem ty kopce elektrokolo (smích). A třeba mi teď pomůže vaše Květnová výzva – obecně mám výzvy ráda a těším se, jak se budu cítit, když budu jezdit do práce na kole častěji.

Co byste doporučila jako odbornice na duševní zdraví, kdybyste mě chtěla povzbudit k častější jízdě do práce na kole?

Můžeme vycházet z toho, že jde o pohybovou aktivitu. A ty mají prokázaný antidepresivní účinek. Když se třeba třikrát týdně věnujete aspoň půlhodinu nějaké fyzické aktivitě, u které se vám zvýší dostatečně srdeční frekvence, tak už to má prokazatelný vliv na zlepšení nálady. A vzhledem k tomu, že do práce se stejně musíte nějak dostat, tak proč nejet na kole?  Nesebere vám to většinou moc času navíc oproti cestě MHD či autem – a zlepšíte si den vědomím, že jste pro sebe něco udělali. Snížíte si míru vnitřního napětí, sklonu k úzkostem apod. Navíc pokud jedete přírodou, venkovním prostředím… Existují studie, které potvrzují, že i dvacet minut v přírodě snižuje hladiny stresových hormonů a pocity napětí. Samozřejmě záleží na tom, jak to prostředí vypadá – ale myslím, že často je možné vybrat cestu tak, aby člověk byl aspoň chvíli v kontaktu s přírodou, byť je to příroda ve městě.

Pobyt venku svědčí psychice

Jízda v provozu mezi auty vás nestresuje?

Já mám pocit, že tady u nás je cyklistů tak málo, že když je někdo v provozu vidí, tak je objíždí velkým obloukem. Ale je to možná specifikum Liberce, kde je opravdu hodně kopců a cyklostezek jen málo, a mám dojem, že řidiči jsou ohleduplní. Dneska jsem třeba nepotkala žádného cyklistu po cestě do práce – a to jedu několik kilometrů. Před měsícem jsem byla v Amsterdamu, kde je cyklistů spousta – a aut méně –, a bylo moc příjemné vnímat celkově nižší hladinu hluku a pomalejší tempo dopravy.

Je z vašeho pohledu dobré začít rovnou tím, že přijmu Květnovou výzvu a zkusím se 2/3 měsíce dopravovat do práce a z práce na kole?

To je skvělý nápad. Tak jak se v České republice ujal Suchý únor, i tohle je dobrá příležitost, jak lidi namotivovat. Vždycky je snazší být součástí nějaké výzvy a komunity než to zkoušet sám. Květen je tak krásný měsíc pro pobyt venku, navíc jsou v něm svátky, takže těch pracovních dní je o něco méně… A myslím si, že čím víc lidí bude jezdit, tím lepší je ten psychologický efekt na vás, že to zvládnete taky. Než se z něčeho stane zvyk, tak to aspoň ty tři týdny trvá. A ty 2/3 cest mi přijdou zvládnutelné – jsem ráda, že je tam určitá svoboda v tom, že tu 1/3 cest člověk může jet jinak – přece jen někdy třeba spěcháte anebo to s kolem z jiných důvodů nejde.

Půjdete s námi do toho?

Já budu mít v květnu i nějakou dovolenou, takže těch cest do práce bude méně, a tak bych to mohla zvládnout (smích). Zkusím povzbudit i svoje pacienty. Tohle je rozhodně dobrá věc. Propagace cyklodopravy je důležitá, už třeba jen proto, aby město myslelo na to, že lidé si ta kola potřebují také někam zamknout.

A k cyklistice a této výzvě mě ještě napadá jeden aspekt – a to, že jízda na kole (a zvlášť v rámci této výzvy) může být i docela socializační. My sice žijeme ve městech, ale mnohdy je těžké navázat s někým jen tak kontakt… A pokud potkáte někoho v tričku Do práce na kole – jste s ním na jedné lodi, máte něco společného –, můžete se ho třeba zeptat, jak mu výzva jde. Anebo někdo naopak osloví vás a můžete být inspirací pro ostatní. Jak jsem říkala, v těch kopcovitých městech je tak málo cyklistů, že když jedu na kole a někoho na kole také potkám, aspoň se na sebe usmějeme – a i to je forma kontaktu, která nám může pomoct cítit se víc součástí komunity tam, kde žiji.

Na Instagramu hledejte profil @psychiatrievzahrade

Co vede psychiatričku k tomu, že působí na Instagramu?

Primárně to byl pro mě způsob, jak se vyrovnat s tím, že psychiatrů je nedostatek, a mám dojem, že mnoha lidem chybí větší informovanost, co mohou pro své duševní zdraví udělat sami. Proto ráda sdílím tipy, které mohou přispět k tomu, aby lidé přijali větší odpovědnost za své vlastní duševní zdraví – ať už v rámci prevence, anebo i během léčby. Zároveň příspěvky píšu i pro svoje pacienty a snažím se je tak nepřímo povzbuzovat, aby nespoléhali jen na léky, ale chápali duševní zdraví víc celostně a víc jako něco, co mohou aktivně ovlivnit – třeba tím, že si udělají den o něco příjemnější. Mnohdy se s pacienty bavím, jak konkrétně mohou v rámci dne zařadit více pohybu nebo aktivit, které je těší – a to může být třeba právě jízda na kole nebo na koloběžce, procházka, sauna… A dalším impulzem, proč jsem začala tento psychiatrický profil psát, je, že se snažím ukázat snad více přívětivou a lidskou stránku psychiatrie. A také mě baví být kreativní, to nějak v životě potřebuji – a psaní těch příspěvků je pro mě vlastně určitá tvůrčí aktivita. Ale rozhodně se nepovažuji za nějakou influencerku… Nemám na sociální sítě bohužel moc času ani energie – nebo spíš nechci se tomu věnovat na úkor jiných věcí, které jsou pro mě důležitější – přece jen jsem pořád hlavně psychiatr naživo v ordinaci a mám spoustu jiných aktivit.

Vy asi nejste úplně zastánkyně multitaskingu?

Multitasking a chaos je můj velký problém, se kterým se snažím pracovat… Bohužel v práci i doma je těch podnětů a věcí k zařízení ze všech stran opravdu hodně, takže v tom mnohdy dost plavu – a cítím, jak mi to přehlcení nedělá dobře. A právě proto to potřebuji vyvažovat tím, že třeba hodně chodím do lesa nebo právě jedu na kole či se občas věnuji něčemu na zahradě – protože vnímám, jak mě to uklidňuje, zpomaluje a nějak vrací víc k přítomnosti.

Líbí se vám, co v AutoMatu děláme? Podpořte nás a nakrmte AutoMat jakoukoliv částkou. Děkujeme!