Jan Střecha z Rekol: Jezdit na kole je fajn návyk, kterým může každý z nás zlepšit svoje město

Čím se zrovna teď v práci zabýváš?

Vstupujeme na polský trh a je toho dost. Vyhráli jsme výběrové řízení ve dvou malých městech u Vratislavi, naše polská dceřiná společnost musí být v konsorciu s českou mateřskou společností, takže řešíme ty mezifiremní vztahy. V polštině. A protože nemáme neomezený rozpočet, nejde vše jen přeposlat na právníky. Zaměstnáváme prvního člověka v Polsku, a tak zkoumám, jak funguje třeba sociální a zdravotní pojištění… Je toho dost.

To je vaše první expanze?

Máme Slovensko, ale to nepočítám, to jsou bratři, že jo. A pak Estonsko už od předminulého roku, ale tam je všechno digitalizované a v angličtině, což v Polsku často není. Ale o Polsko hodně stojíme, protože pokud chceme být zajímaví pro investory, musíme ukázat, že umíme náš byznys model škálovat i jinde. A Polsko je nám nejen kulturně podobné, ale taky super v tom, že je tam hodně měst o velikosti řekněme Říčan, což je pro nás ideální. Taková města nepotřebují tisíce kol na to, aby tam bikesharing fungoval. Navíc jeho úlohu v dopravě znají a vypisují na jeho dodání a provoz výběrová řízení, kam se hlásíme.

Rekola propagují Květnovou výzvu

Tak držím palce. Polsko je za mě super.

Je a všechno se tam strašně rychle posouvá. Kromě toho se teď scházím s kandidáty na pražského primátora a bavíme o tom, jak vidí strategii aktivní mobility do roku 2030To je dokument, ve kterém se Praha zavázala k cílům v této oblasti a obáváme se, že je nesplní. A v roce 2030 bude nový primátor ještě u moci. My jsme vznikli jako neziskový subjekt, který se snažil zlepšit veřejný prostor kolem sebe, a nehodláme se toho vzdát. Chceme prostě žít v hezčích městech.

Já bych si troufla říct, že jste fakt lovebrand…

Jsem za to vděčný, lidi nás mají rádi, a to i když s námi ani nejezdí. Náš projekt je baví, protože je český, s neziskovými kořeny a růžový… Také máme o něco ukázněnější uživatele a na ulicích překážíme o něco míň než jiná sdílená kola nebo koloběžky. Věříme, že v té kulturní válce, která tu kolem cyklodopravy zuří, můžeme být hlasem tiché většiny. Proto se bavíme s vámi, Iniciativou Nula, Arnikou i politiky. Práce neziskovek, které posouvají to, co je normální, si hrozně vážíme. A doufáme, že by se nám mohlo podařit posunout myšlení lidí ve městech o dopravě jako takové.

Rekola jsou lovebrand

Jak ses ty osobně ocitl u tématu cyklodopravy?

Já jsem začal jezdit na Rekolech, když mi bylo 17. Jednou jsem jel z hospody a na Facebooku jsem viděl inzerát na opravy Rekol. Tak jsem se přihlásil na letní brigádu. Dnes je mi 26 a jsem tu pořád. Od oprav jsem přešel na péči o zákazníky, a když jsem začal studovat marketing, tak do marketingu. A dneska ho vedu.

A jak se ti jezdí po Praze na kole?

Bohužel mám zkušenosti ze zahraničí, takže nemůžu úplně říkat, že dobře. Ale během covidu jsem vozil jídlo a moje hranice toho, kdy se cítím v provozu nebezpečně, je asi hodně posunutá oproti tomu, komu chceme přinést bezpečná města. Rodinám s dětmi a podobně. Ale rozhodně se můj pocit za tu dobu, co jezdím po Praze na kole, zlepšil. Je tu víc vzájemného respektu a řidičů, kteří nenávidí cyklisty, je podle mě minimum. A jako řidič vnímám, že někdy se cyklisté na silnici i z důvodu chybějící infrastruktury chovají zmateně.

Které město bychom si tady mohli vzít za příklad?

Zajímavý je určitě Curych, který má členitější reliéf. Hodně nás baví pozorovat, co se děje v Bratislavě. Ta nás už předběhla. U nás je dost problém s byrokracií. Jak říká Ondra Boháč z IPRu: „V této zemi má každý vidle, které může do čehokoliv hodit.“ Navíc se současná koalice úplně neshodne na tom, co jsou priority živoucího města. Pokud jde o provoz v historickém centru, tak se můžeme podívat třeba do Paříže, která ho má taky. Ve zklidňování dopravy nám nejvíc brání absence odvahy politiků udělat krok, který všichni chtěli, jen o tom nevěděli. Krásný příklad je i Lublaň, kde bylo původně proti zákazu vjezdu aut do historického centra asi 90 % lidí. Dva roky poté byli všichni rádi.

Proč jste se rozhodli stát se partnerem Květnové výzvy?

Na sdílených kolech jezdí lidé nejčastěji do práce a z práce. Devadesát procent našich uživatelů jsou Češi, část pak Slováci a až pak turisti. Podpořit organizaci, která se tak dlouho snaží o to, aby kolo lidé vnímali jako dopravní prostředek, je pro nás přirozené. I my bojujeme s tím, že si lidé myslí, že na jízdu na Rekole nejsou správně oblečení.

Na Rekola se nemusíte nijak speciálně oblékat

Většina lidí, kteří Květnovou jízdu přijímají, tak činí prostřednictvím svého zaměstnavatele. A vy máte pro firmy a instituce speciální nabídku. V čem to spočívá?

Věříme, že zaměstnavatelé by si přáli, aby jejich zaměstnanci byli méně nemocní, déle zdraví a měli lepší náladu. Zaměstnavatelům proto nabízíme možnost hradit svým zaměstnancům jízdy na Rekolech jako benefit. Jednou měsíčně jim pošleme fakturu za všechny jejich jízdy. Což je relativně levný benefit. A pro registrované do Květnové výzvy nabízíme také kurzy bezpečné jízdy ve městě, přímo od sídla daného zaměstnavatele, spojené s trochou historie. Stačí jít na web rekola.cz/dopracenakole a tam zaškrtnout, že mají zájem. V případě dotazů jsme k dispozici na e-mailu info@rekola.cz. Dokážeme i pravidelně dopravovat kola k jejich pracovišti ve všech městech, kde Rekola fungují. Klidně i k malým firmám. Pro účastníky pak máme výhry v podobě předplatných a možnosti pojmenovat Rekola.

Proč by se vlastně zaměstnavatelé měli starat o udržitelnou dopravu?

Protože udržitelná doprava pomáhá zlepšovat veřejný prostor, ve kterém všichni žijeme. Lepší veřejný prostor zlepšuje kvalitu života nás všech. Lidé někdy nejsou spokojeni s veřejným prostorem, ale neví, jak by ho mohli zlepšit. A udržitelná doprava je přesně takovým krokem, který může udělat každý, a tak inspirovat ostatní. K tomu přece slouží i váš festival Zažít město jinak, abychom si všichni připomněli, jak může takový veřejný prostor vypadat.

Co bys doporučil člověku, který stále zvažuje, jestli se do Květnové výzvy přihlásit?

Je to velmi zábavný způsob, jak sám sebe k něčemu dokopat, protože v současném světě je velmi snadné zlenivět. Květen je jedním z nejkrásnějších měsíců pro jízdu na kole, a to říkám jako velmi vášnivý sportovní cyklista. Lidé se občas bojí začít s něčím novým, protože se obávají, jak na ně bude koukat okolí. A začít jezdit do práce na kole s Květnovou výzvou je skvělá příležitost k tomu, odbourat vlastní stud. Můžeme jezdit s kolegy a nechat si od nich ukázat trasu a odbourat strach z neznáma. A nemusí to být rovnou 20 kilometrů. Může to být i jízda na sdíleném kole z Holešovic do Karlína v hezkém počasí. A když zrovna prší, tak jedu tramvají. No big deal.

Líbí se vám, co v AutoMatu děláme? Podpořte nás a nakrmte AutoMat jakoukoliv částkou.