Genderová propast v používání cyklostezek: Nový výzkum ukazuje, že ženy jezdí na kole více tam, kde existuje chráněná cyklistická infrastruktura

Napříč různými městskými prostředími studie identifikuje konzistentní vztah mezi chráněnými cyklistickými sítěmi a zastoupením žen mezi cyklisty. Tam, kde je větší pokrytí chráněnými cyklopruhy, roste podíl žen jezdících na kole výrazně rychleji než podíl mužů. Naopak tam, kde je infrastruktura omezená nebo roztříštěná, účast žen prudčeji klesá.

„Čtvrti s nejlepším přístupem k chráněným cyklopruhům mají více než třikrát tolik žen dojíždějících do práce na kole než čtvrti s nejhorším přístupem,“ uvádí zpráva.

Tento vztah funguje i opačně: „Čtvrti s nejvyšším počtem žen dojíždějících na kole mají téměř šestkrát lepší přístup k chráněným cyklopruhům než čtvrti s nejnižším počtem.“ I v širším měřítku zůstává nerovnováha stabilní: „V průměrném městském obvodu dojíždí do práce na kole 2,6krát více mužů než žen.“

Celkově zjištění naznačují, že účast na cyklistice není jen otázkou kulturních preferencí nebo individuální volby, ale úzce souvisí s existencí — a úplností — chráněné cyklistické infrastruktury. „Ženy výrazně častěji dojíždějí do práce na kole, pokud žijí v městském obvodu s větším počtem kilometrů chráněných cyklopruhů, a výrazně méně často, pokud žijí v obvodu s menším počtem,“ uvádí analýza.

Muži také reagují na dostupnost infrastruktury, ale tento efekt je slabší. „Muži, kteří dojíždějí do práce na kole více než dvakrát častěji než ženy, jsou přítomností chráněných cyklopruhů ovlivněni v menší míře než ženy,“ poznamenává zpráva.

Skryté překážky každodenní mobility

Aby zpráva vysvětlila, proč tento rozdíl přetrvává, přesouvá pozornost od samotné míry cyklistiky ke struktuře každodenní dopravy. „Ženy mají menší pravděpodobnost, že budou mít přístup k autu, častěji kombinují více cest do jedné (například dojíždění s dalšími úkoly nebo pochůzkami) a častěji absolvují trasy, které současné dopravní možnosti dostatečně nepokrývají — tedy přesně ty typy cest, které se na kole zvládají snáze.“

Výhody cyklistiky však závisí na tom, zda infrastruktura tyto cesty podporuje souvisle. Na mnoha místech tomu tak není. „Protože současná síť chráněných cyklopruhů zasahuje pouze 3 % ulic v New York City a je plná mezer a slepých míst, ženy se často necítí bezpečně při jízdě po nechráněných ulicích,“ vysvětluje zpráva a dodává, že „muži jezdí do práce na kole 2,6krát častěji než ženy.“

Výsledkem není jen rozdíl v účasti na cyklistice, ale i rozdíl v přístupu k jednomu z nejflexibilnějších a nejdostupnějších způsobů městské dopravy.

Dopravní systém s nerovnými náklady

Zpráva tvrdí, že tato nerovnováha fakticky funguje jako skrytý náklad zabudovaný do systému mobility. „Genderová propast v cyklistice funguje jako dopravní ‚růžová daň‘, která nutí ženy využívat dražší nebo méně efektivní způsoby dopravy.“

Přestože je cyklistika často prezentována jako univerzálně dostupná, zjištění naznačují, že skutečný přístup závisí na tom, zda infrastruktura působí dostatečně bezpečně. „Jízda na kole je jedním z nejdostupnějších a nejefektivnějších způsobů pohybu po městě — pokud však ženy bez přístupu k chráněným cyklopruhům jezdí méně často, pak ženy a muži nemají stejný přístup ke kolu jako dopravní možnosti.“

Cyklodoprava by neměla být jen pro odvážné

Za hranicí infrastruktury: proč bezpečí stále rozhoduje o tom, kdo jezdí

Vztah mezi chráněnými cyklopruhy a účastí na cyklistice bývá často prezentován jednoduše: vybudujte bezpečnější infrastrukturu a více lidí začne jezdit. Výzkumy a advokační práce v jiných městech však naznačují, že situace je složitější.

V Londýně zůstává účast na cyklistice nerovnoměrná navzdory postupnému rozšiřování cyklistické infrastruktury. Zpráva organizace London Cycling Campaign uvádí, že „méně než třetinu cyklistických cest v Londýně absolvují ženy“, což poukazuje na přetrvávající genderový rozdíl v využívání cyklistiky.

Zjištění organizace zdůrazňují, že samotná infrastruktura nevysvětluje vzorce účasti úplně. Bezpečí je totiž prožíváno nejen fyzicky, ale také sociálně a psychologicky. I v oblastech s investicemi do cyklistiky nadále ovlivňuje vnímání rizika a komfortu to, zda se lidé rozhodnou jezdit. Kampaň proto požadovala infrastrukturu, která bude „fyzicky bezpečná, dostupná a nejvyšší kvality“, spolu s opatřeními zaměřenými na to, co označila jako „sociální bezpečí“ pro ženy a nedostatečně zastoupené skupiny cyklistů.

Společně se zjištěními organizace Transportation Alternatives to naznačuje, že samotné rozšiřování infrastruktury nemusí stačit, ale představuje zásadní první krok. I tam, kde chráněné cyklopruhy existují, závisí účast na cyklistice na tom, zda trasy působí souvisle, předvídatelně a dostatečně bezpečně, aby se staly součástí každodenního dopravního chování.

Elizabeth Adams, zástupkyně výkonné ředitelky pro veřejné záležitosti v organizaci Transportation Alternatives, popisuje problém jako strukturální, nikoli individuální.

„Nejen New York City čelí krizi dostupnosti životních nákladů a jízda na kole může být jednou z nejdostupnějších a nejefektivnějších forem dopravy. Tato cesta k dostupnější dopravě však není přístupná všem. Ženy zůstávají kvůli neúplné síti cyklostezek specificky znevýhodněné,“ uvedla Adamsová.

Dodává, že důsledky přesahují samotnou dopravu: „Genderová propast v cyklistice je skutečná a všudypřítomná, s fyzickými, emocionálními i ekonomickými důsledky,“ řekla. „Každý obyvatel a obyvatelka by měl mít bezpečný přístup k chráněnému cyklopruhu a možnost rozhodnout se jezdit na kole. Toho dosáhneme uzavřením mezer v naší síti cyklostezek.“

Chování se řídí bezpečností, ne naopak

Výzkumníci stojící za analýzou tvrdí, že rozšíření cyklistiky je často mylně vykládáno jako kulturní preference, místo aby bylo chápáno jako reakce na prostředí. „Čísla jsou jasná,“ uvedla Em Friedenberg, manažerka výzkumu v Transportation Alternatives, která analýzu vedla. „Když mají ženy ve svém okolí přístup k chráněným cyklopruhům, využívají tuto mimořádně pohodlnou a cenově dostupnou možnost dopravy. Když je nemají, jsou omezené.“

Tento jev přímo spojuje s každodenními vzorci pohybu po městě. „Ženy častěji kombinují cestu do práce s vyřizováním pochůzek a pečovatelskými povinnostmi a tato tendence k ‚řetězení cest‘ se dobře hodí k flexibilní povaze jízdy na kole. Když síť chráněných cyklopruhů není kompletní, nejvíce tím trpí právě mobilita žen.“

Globální otázka skrytá za daty

Ačkoli je výzkum organizace Transportation Alternatives zasazen do konkrétního městského kontextu New York City, popsaný vzorec odpovídá širším mezinárodním zjištěním: zapojení do cyklistiky roste tehdy, když je infrastruktura bezpečná, souvislá a předvídatelná — a klesá, když je roztříštěná.

Hlubší význam přitom nespočívá v samotných kolech, ale v přístupu k pohybu. Ve městech s neúplnou cyklistickou sítí se jízda na kole nestává jen otázkou volby, ale podmíněnou možností — teoreticky dostupnou, v praxi však nerovnoměrně přístupnou.

Líbí se vám, co v AutoMatu děláme? Podpořte nás a nakrmte AutoMat jakoukoliv částkou. Děkujeme!