Cesta do práce a sportovní aktivita je ideální spojení, říká koordinátor Květnové výzvy z pražské IT firmy

Ty se s firmou účastníš Květnové výzvy Do práce na kole už několik let, že?

Přesně tak. Jestli si dobře pamatuju, letos je to počtvrté v Devoteamu. Výzvu jsem ale znal už ze své minulé práce ve firmě Scio, kde jsme se akce také účastnili. Když jsemnastoupil do Devoteamu, účast firmy v Do práce na kole jsem inicioval, takže výzvu znám i z pozice koordinátora. I proto mě potěšil zájem o náš příspěvek na sítích. Vždycky se totiž snažíme Květnovou výzvu promovat, sdílet k ní nějaké osobní příběhy, fotky a podobně.

Bylo těžké přesvědčit zaměstnavatele, aby do toho šel?

Naše firma se snaží reflektovat potřeby zaměstnanců. Není to tedy jen o výzvě Do práce na kole, ale také třeba o vybavení kanceláře – máme například polohovací stoly. Sídlíme v centru Prahy na Ovocném trhu a jedna z prvních věcí, na kterou jsem se po nástupu ptal, bylo, jestli jsou tu sprchy a možnost zamknout si kolo. A ano, na kola máme zavírací klec a v kancelářích dvě sprchy i takovou mini sušárnu. To je skvělé. Každý nový zaměstnanec navíc v rámci onboardingu dostane návod, jak si k nim vyřídit přístup a kde je najde.

Co na účast ve výzvě Do práce na kole říkali kolegové? Musel jsi je hodně přemlouvat?

Byli docela nadšení. Chtěl jsem se zapojit do ESG aktivit firmy a přijít s něčím konkrétním, co už jsem znal. Hned první rok nás bylo ve výzvě přes dvacet lidí z poboček v Praze a Ostravě a účast se udržela i v dalších letech. Snažil jsem se kolegy motivovat a zdůrazňovat, že zapojit se dá i pěšky, nejen na kole.

Radil jsi jim taky, jak v Praze na kolo?

Pro druhý ročník jsme uspořádali takový kick-off výzvy, kde si vyměňujeme tipy a triky, jak jezdit po Praze, jak fungují Rekola na Lítačku zdarma, kde máme sprchy a šatny a podobně.

Jan Kratochvíl jezdí do Prahy z Kladna

Máš nějaký osobní tip na jízdu v provozu?

Já to mám trochu specifické, protože bydlím v Kladně. Je ale důležité zmínit, že se dá dojíždět i z větší dálky a i u nás ve firmě nejsem sám, kdo dojíždí více než 30 kilometrů. Naučil jsem se, že druhy dopravy jde kombinovat. Často jezdím z Kladna do Prahy na kole, protože to je celé z kopce, a zpátky to vezmu třeba vlakem. Nebo jedu část na kole a část vlakem. Ne vždycky si navíc beru svoje kolo, ale využívám v různých kombinacích ta sdílená. To byl pro mě asi „aha moment“, že se to dá takto skloubit. A to je možná ten tip: ověřit si v aplikaci, kde se sdílená kola zrovna nacházejí, a podle toho vystoupit z vlaku nebo MHD.

A jak si plánuješ trasu? Volíš nejrychlejší, nebo nejbezpečnější?

Mám dvě hlavní trasy, které střídám, abych nejezdil místy s vyloženě intenzivní dopravou. Musím ale říct, že zrovna z Kladna se dá jet po menších silničkách, kde to docela jde. Když člověk přijede do Prahy, je to horší. Pořídil jsem si cyklistický radar, který mě upozorňuje na blížící se auta, což mému pocitu bezpečí hodně pomáhá. Navíc se díky němu nemusím za jízdy otáčet. Je to skvělá věc a super investice do bezpečnosti. Taky rád jezdím přes Prahu 7, kde je vidět, že se na bezpečnosti cyklistů pracuje. Letos jsem tam ještě neměl žádný konflikt s řidiči aut.

Máš z dojíždění i hezké zážitky?

Vlastně mám jeden zajímavý zážitek spojený paradoxně s konfliktem v provozu. Když jsem jel po silnici bez cyklopruhu, někdo mě klasicky postříkal ostřikovači a z okýnka řval, že tam nemám co dělat. Dost jsem nadával. Kolem mě ale jel jiný cyklista, který mi pak v cykloboxu na semaforu s zenovým úsměvem řekl, že už se nenechá ničím rozhodit. A to pro mě byla velká inspirace – nebrat si ty hejty vůbec osobně.

Ty řídíš i auto?

Jsem poměrně aktivní řidič, ale řídím hlavně o víkendu pro rodinné potřeby. Přes týden jezdím minimálně. Znám to tedy i z té druhé strany a snažím se být k cyklistům a chodcům velmi ohleduplný, až mi za to moje partnerka někdy nadává, že kvůli tomu do nás někdo nabourá. Z pozice chodce jsem zase zažil, že mě ohrožoval cyklista na chodníku.

Není to černobílé, ale respektovat ostatní je základ. Myslím si, že těch neohleduplných řidičů, kteří si myslí, že mají na všechno nárok, je menšina. Co mě ale neskutečně štve, jsou zaparkovaná auta na trávnících, na přechodech nebo na chodníku, kvůli kterým často nemůžeme projet s kočárkem…

Potkali jsme se na pražské cyklosvačině

My jako AutoMat se právě s tím snažíme něco dělat…

AutoMat dělá svoji práci dobře, ale mám pocit, že veřejná debata o dopravě je často výrazně ovlivněná pohledem, který na první místo řadí automobilovou dopravu. Když se třeba navrhne, že by se pro auta měla zavřít nábřeží, okamžitě je oheň na střeše. V tomto ohledu se musí změnit myšlení lidí, a to je hrozně těžké…

Ty jsi v tom postu na LinkedInu psal i něco o tragické smrti v rodině…

Musím se přiznat, že i když jsem se na to doma vyptával, tak neznám moc detailů. Moje babička byla učitelka a vášnivá sportovkyně. I v předdůchodovém věku se věnovala vysokohorské turistice a hodně jezdila na kole a na běžkách. Když mi bylo zhruba šest let, při cestě na kole ji srazila dodávka a ona ten střet nepřežila. Často na ni myslím, určitě bychom měli hodně společného. Myslím na to, jak je to snadné – jet se projet na koupaliště a najednou zemřít. Když čtu o tom, že auto někde někoho zabilo, opravdu mě to zasahuje. Zvlášť teď, když jsem sám rodičem. I proto AutoMatu moc fandím.

Poslední otázka: Co tě na jízdě na kole nejvíc baví a motivuje?

Je to hrozně příjemný start dne. Navíc s dětmi nemáte moc času si třeba na tři, čtyři hodiny jen tak vyjet. Cesta do práce je tedy ideální příležitost, kterou můžete využít ke sportovní aktivitě. S dítětem praktikuju jízdy „do školky na kole“ a vnímám to jako skvělou výchovnou aktivitu. Když je hezké počasí, je to paráda. Nezastírám ale, že když je zima a fouká, občas se na to vykašlu…

Líbí se vám, co v AutoMatu děláme. Podpořte nás a nakrmte AutoMat jakoukoliv částkou. Děkujeme!