Šestý ročník Lednové výzvy Do práce na kole, pěšky nebo poklusem motivuje k využití bicyklu i mimo hlavní cyklistickou sezónu. Přinášíme několik důležitých rad a postřehů, které dala do kupy redakce Městem na kole a které by vám měly dojíždění usnadnit. Zároveň nedoporučujeme s kolem úplně začínat zrovna v lednu. Lednová výzva i uvedené tipy jsou určené spíše pro trochu zkušenější cyklistky a cyklisty.
Základním předpokladem pro jízdu v zimním období je kvalitně osvětlené kolo. Musíte počítat s tím, že v období solení vozovek bude kolo trpět výrazně víc než jindy. Řešením je buď výměna za hůře osazené nebo starší zimní kolo, případně pečlivější péče. Pokud možno parkujte kolo v teple a podkládejte pod něj hadry nebo kartony, aby okapalo. A čistěte spodek kola a pohyblivé díly od soli.
Na zimu jsou lepší silnější pláště s hrubším vzorkem, který pomůže ve sněhu a břečce. Také je vhodné snížit trochu tlak. Pláště s hřeby mají smysl jen několik dnů v roce, kdy namrzne a klouže všechno, co má nohy a kola — v takové dny vyjíždějí jen ti největší hardkoráři (či hardkolaři?). Mohou vám ale přidat dodatečnou jistotu, i když v 95% zimy budou vlastně ležet ladem.
Extrémně nízké teploty mohou způsobit zatuhnutí brzd či jiných mechanických součástek, proto je mějte dobře namazané (vazelínou určenou pro zimu). Počítejte s tím, že když se víc nabalíte, nebo použijete kuklu, můžete mít potíže s otáčením hlavy a periferním viděním (i slyšením). Proto rozhodně stojí za zvážení montáž zpětného zrcátka.
Největším nepřítelem kola v zimě je pochopitelně namrzající břečka a sůl. Nejvíc trpí řetěz a převody. Ty spolehlivě chrání jen kompletní kryt, jaký mívají některá městská kola, na bicykly s klasickou přehazovačkou se ale nehodí. Potom je třeba udržovat převody co nejvíc čisté a pravidelně promazávat.
Blatníky jsou v zimě dvousečná zbraň, ve většině případů pomáhají, jakmile ale napadne prašan, mají tendenci se napadaným sněhem zalepit — zvlášť když střídáte úseky solené a údržbáři opomíjené. Zástěrka na předním blatníku se ale spíš vyplatí. Osvědčují se také boční kryty zadního kola, které zajistí, že po skončení projížďky nebudete vypadat jako cyklokrosový závodník — přinejmenším v horní části těla. Proti zacákání od předjíždějících aut chrání slušně neoprénové návleky přes boty.
I v zimě platí základní městské pravidlo, že s oblečením není třeba mnoho vymýšlet, pokud jedeme maximálně pár kilometrů. Stačí to s oblečením úmyslně nepřehnat a tepelná pohoda vznikne po pár minutách jízdy sama. Zvláštní péči si zaslouží především končetiny a hlava.
Na nohy v zimě nosíme dvoje slabší ponožky, přes něž za horších mrazů natáhneme podkolenky. Zvláštní ochranu před prochladnutím pak vyžadují kolena. Návlek, nebo skrytý šátek rozhodně není na závadu. Můžete také použít kalhoty s podšívkou nebo punčocháče. Na ruce jsou dobré slabší textilní rukavice pod speciální zimní cyklistické rukavice, raději než tlusté lyžařské rukavice.
Nejmokřejší budete při teplotách kolem nuly. Při delší cestě v břečkách provlhne časem skoro všechno, pak není ostudou brát si převlečení s sebou, i když v létě to nemáme zapotřebí.
Pod helmu patří čelenka, tenčí čepice přes uši, nebo šátek. Velký šátek najde své místo na krku. Kryje hrudník a když je vzduch příliš studený nebo se hodně zadýcháte, můžete si ho přetáhnout přes ústa. Dýcháním přes šátek si vdechovaný vzduch výrazně zahřejete. Při rychlé jízdě v mrazech trpí nejvíce oči, brýle jsou téměř nezbytné.
Pokud nosíte brýle, vyplatí se mít v některé svrchní kapse hadřík nebo kapesník na jejich otírání v případě, že se zamlží. To se stane snadno, stačí, abyste zastavili na světlech a po dvaceti vteřinách máte „zafoukáno“.
Protože se v Praze hojně solí, na hlavních ulicích budete mít vesměs mokro. Pozor si dejte po odbočení do vedlejší ulice, kde najednou může být hodně klouzavo! Takzvaný „černý led“, na pohled takřka neodlišitelný od mokré nebo i téměř suché vozovky, nemusíte zaregistrovat, dokud se po něm neprojedete.
Při jízdě na kluzkém povrchu zůstaňte v klidu, uvolnění, pokud budete jezdit v křeči, se strachem, že můžete spadnout, jenom riziko pádu zvýšíte. Jezděte o něco pomaleji: brzdná dráha na ujetém sněhu je mnohonásobně vyšší, než na suché (nebo i mokré) vozovce. Pro zpomalování používejte raději zadní brzdu. Pokud se dostanete do smyku, pokuste se kolo pod sebou ,,násilím“ srovnat a získat znovu rovnováhu — počítejte s tím, že na tu chvíli bude kolo neovladatelné a pořítí se právě tím směrem, kterým jedete. Skok do měkké závěje tak může být nejpříjemnějším řešením problémové situace — rozhodně milejším, než letní rozedření se na asfaltu.
Obzvlášť ošidné jsou zledovatělé chodníky a vedlejší, málo udržované ulice. Stejně jako v případě deště se raději vyhýbejte kanálovým poklopům. Jezděte raději na lehčí převod a hlouběji v jízdním pruhu, protože silnice je vzhledem k sněhu navršenému při krajích užší.
Asi nejnáročnějším zimním terénem jsou na ulici vyjeté koleje se zmrazky: mohou vás rozhodit, případně navést někam, kam rozhodně nechcete. Raději se vyjetým kolejím vyhněte a jeďte v méně rozježděném sněhu uprostřed jízdního pruhu.
Cyklistická mapa Prahy se po napadnutí sněhu výrazně mění. Cyklostezky se v zimě udržují minimálně a tak je třeba počítat na nich zpočátku se slušně prostupným čerstvým sněhem, později s vyšlapanými stopami v promrzlém sněhu, které jsou na jízdu velmi nepříjemné. Zbývají tak především hlavní ulice, které Technická správa komunikací udržuje přednostně. Na cyklopruhy na nich ale také nespoléhejte, TSK nemá za úkol je udržovat. Jestli ale nastanou delší mrazy bez sněhu, máte dobrou šanci projet v pohodě i po jinak blátivých pěšinách, které vymrznou a nabídnou povrch tvrdostí odpovídající betonu.
Městem na kole se v zimě snaží kromě obvyklých uzavírek informovat i o sjízdnosti vybraných cyklotras.
*Čtěte další články našeho seriálu Jak na kolo.*
Článek jsme připravili ve spolupráci s portálem Městem na kole, autory knihy Městem na kole (Grada 2018) a spolkem AutoMat (organizátorem soutěže Do práce na kole).