Rakety z Komerční banky: Kolo je svoboda, variabilita i zdravý způsob pohybu

V rámci Květnové výzvy najezdí denně desítky kilometrů, pořádají firemní cyklovyjížďky, motivují své kolegy a kolegyně, aby vyzkoušeli jet do práce na kole také. A daří se jim to více než dobře. „Největší rozdíl je v tom, že v květnu máme úplně plnou kolárnu,“ smějí se. Povídali jsme si s Janem Vichrem a Rastislavem Kováčem z Pražských raket, vítězného týmu Komerční banky.

Kdy a proč jste se rozhodli přidat se k výzvě Do práce na kole?

Jan: Já jsem se rozhodl, že budu jezdit do práce na kole ve chvíli, kdy se moje pracoviště přestěhovalo na Stodůlky, tedy v roce 2018. Je sem krásná cesta, člověk si dá hned po ránu trošku do těla jízdou do kopce, a ještě máme na centrále vybudováno perfektní zázemí: kolárnu, šatnu, sprchu. Do práce na kole jezdím celý rok a vynechávám jenom, když to klouže. Takže když je opravdu hodně vody, náledí nebo sníh.

Jak to máte daleko?

Jan: Přímou cestou 20 kilometrů a občas si to cestou z práce prodloužím podél vody.

Rastislav: Já už jsem ve firmě něco jako inventář a účastnil jsem se už prvního ročníku výzvy Do práce na kole v roce 2011 a vynechal jsem jen jednou, když jsem si 30. 4. zlomil na kole klíční kost. Ty první ročníky jsme si organizovali zespoda. Dali jsme se dohromady s kolegy, sestavili jsme týmy a soutěžili mezi sebou.

Dnes je Komerční banka generálním partnerem Květnové výzvy. To je vaše zásluha?

Jan: Rasťa je cyklistický guru celé firmy a předseda cyklistického spolku Komerční banky. Cyklistická komunita je tu poměrně početná. Ale to, že je KB generálním partnerem a nám zaměstnancům platí startovné, je zásluha kolegyň a kolegů z Lidských zdrojů a Komunikace. Šlo o další logický krok, který vychází z popularity cyklistiky a její podpory ve firmě.

Rastislav: Když se firma rozhodne podporovat, co její lidi zajímá, nabere to na akceleraci. Už máme dokonce i ty dresy, o které jsem dlouho usiloval. V naší kolárně ale nenajdete jen silniční kola zapálených cyklistů, jako jsme my dva, ale i elektrokola, koloběžky. Využívají ji i běžci.

Je pro vás, jako pro celoroční cyklisty účast v Květnové výzvě něčím mimořádná?

Jan: Určitě. Pro mě je to příprava na ten jediný cyklistický závod, kterého se za celý rok účastním. Ten se jede na začátku června. Takže v květnu jezdím o dost víc než normálně.

Rastislav: Cyklisté obecně jsou soutěživí, takže to soupeření týmů nás hodně baví.

Jan: V květnu je také najednou plná kolárna a jsme rádi, že se tam vůbec vejdeme. Ale je to super.

Rastislav: Pro mě je výhoda i to, že se konečně dostanu z vánočních a velikonočních kil. Žádný měsíc, ani v létě, nenajezdím tolik, co v květnu.

V loňském roce KB pořádala cyklojízdu z Prahy do Plzně a zpět.

Co říkáte na stav cyklistické infrastruktury v Praze?

Jan: To je složitá otázka, když si trasu dobře naplánujete, dá se vyhnout problémovým místům, ale pokud spěcháte, je to těžší. Ale myslím si, že jak infrastruktura, tak vzájemná ohleduplnost mezi účastníky provozu se zlepšuje. I když je pořád na čem pracovat. Chápu, že vybudovat propojenou síť oddělených cyklostezek je běh na dlouhou trať. A i když se pohybujeme přískoky, pohybujeme se vpřed.

Rastislav: Na mě udělal obrovský dojem cyklopruh vedle cyklostezky v Podolí, která je velmi přetížená.

Jan: Já tam taky jezdím a je to dobré, s tím souhlasím.

Rastislav: Nicméně Kladno, kde bydlím, zamrzlo někde v devadesátých letech. Tam není na silnici jediný piktogram. Jízda na kole je tam povolena na rozbitém chodníku, jinak nemáme nic, ani ta představená stání na semaforu. Pro děti je jízda po Kladně vyloženě nebezpečná. Přitom hlavně mladou generaci bychom měli naučit přepravovat se třeba do škol na kole. Abychom se zbavili toho všudypřítomného mama taxi.

Co je na cyklistice nejlepší?

Rastislav: Člověk pozná kus světa. S manželkou jezdíme třeba na Třeboňsko, tak tam bych neměl šanci dostat se autem na úžasná místa. A je to velmi sociální aktivita a člověk si dá krásně do těla.

Jan: Mně se líbí ta variabilita. Sednete na kolo a můžete se rozhodnout, jestli chcete být jen sám se svými myšlenkami a vyčistit si hlavu, což mi úžasně funguje. Anebo se můžu domluvit s kamarádem, s partou a jet společně, popovídat si… Samozřejmě ve všech případech musíte brát ohledy na to, co se děje okolo. Můžete jet po rovině hodně daleko, nebo si dát pár kopečků a skvělé výhledy. Kolo je svoboda, variabilita i zdravý způsob pohybu.

Máte nějaké oblíbené trasy či destinace?

Rastislav: V okolí Prahy je krásná a nenáročná stezka podél Berounky. Z Prahy přes Radotín a Karlštejn až do Berouna.

Jan: Na druhé straně řeky je mnohem větší provoz, potkávají se tam bruslaři, chodci i lidé s kočárky. Tady mají cyklisté mnohem více prostoru.

Rastislav: Na co já nedám dopustit, jsou Krušné hory, kde jsou úžasné asfaltky a podobně jako na Šumavě zvlněné kopečky a krásná příroda, výhledy, panoramata. Přičemž nízký provoz.

Jan: Já mám rád také Jeseníky. Je tam třeba nejdelší stoupání v Česku – na Dlouhé stráně,  14 kilometrů ostrého kopce s alpskými parametry. Kdo má rád výzvy, měl by tohle zažít.

Vrcholové foto z vyjížďky KB na Ještěd

Pane Kováči, vy jste letitým finančním podporovatelem AutoMatu. Co vás vede k tomu, že nám dáváte svoje peníze?

Rastislav: Přesvědčili jste mě na večírku, který se konal po prvním ročníku Do práce na kole před třinácti lety. Bavili jsme se o vašich aktivitách a mně se líbí, že prosazujete zájmy cyklistů v parlamentu, na radnicích atd. To, co udělal pan Filler (dopravní expert z AutoMatího LABu) pro 1,5 metru bezpečného odstupu, je neskutečná práce. Líbí se mi i sousedské slavnosti Zažít město jinak a Cyklojízdy.

Cítíte, že ten zákon platí, v praxi na silnici?

Rastislav: Určitě. Od té doby se vztah řidičů k cyklistům radikálně zlepšil. Bezpečnost na silnicích i ohleduplnost je větší.

Jan: Ono se to paradoxně zlepšilo ještě předtím, než ten zákon začal vůbec platit. Jakmile se o tom začalo mluvit, řidiči ten problém nebezpečného předjíždění začali víc vnímat a situace se zlepšila. Pravidlo 1,5 metru je ale jen výsek celé té problematiky, proto jsem uvítal, když se kampaň 1,5 metru přejmenovala na Dám respekt. Protože to je to, o co tady hrajeme. Abychom se navzájem respektovali a chovali se k sobě ohleduplně. Což platí i pro cyklisty. Občas koukám, jak se cyklisté chovají třeba k chodcům. Neměli bychom se navzájem ohrožovat, ať už se dopravujeme jakkoliv. A ohleduplnost by neměla chybět ani ve vztahu cyklistů vůči autům.

Co máte přesně na mysli?

Jan: Tak třeba Rasťa zmiňoval, že na Kladně chybí představená stání na semaforu. Zrovna ty bych za sebe doporučoval využívat, jen když dojedete na světla jako první. Já vím, že zákon povoluje cyklistům podjíždět auta zprava, ale sám to nedělám, nebo jen naprosto výjimečně. Když přijedu pátý, šestý k semaforu, prostě se zařadím za poslední auto. Padne zelená, ti přede mnou jsou v mžiku fuč a já v klidu stihnu projet taky. Představte si situaci, že vás někdo fakt obezřetně a ohleduplně předjede tak, aby vám dal prostor. Vy ho pak na nejbližších světlech podjedete a může začít znova. Tomu já prostě neříkám respekt. Stejně tak když vidím, že mě dlouho nepůjde bezpečně předjet, klidně zastavím a pustím ty za sebou před sebe, obzvlášť když za mnou jede autobus vezoucí spoustu lidí.

Rastislav Kováč a Jan Vichr před startem KB cyklojízdy do Plzně

Vy tady pořádáte pro kolegy a kolegyně i víkendové cykloakce. Co vás inspirovalo?

Rastislav: Kolega začal organizovat popracovní vyjížďky na horských kolech. K tomu se pak přidala ta velká cyklojízda. To bylo, tuším, 2019.

Jan: Ano, to bylo ke třicátému výročí sametové revoluce. A naše banka tehdy zorganizovala jízdu na kole do Ostravy. Bylo to rozdělené na tři etapy: do Pardubic, do Šumperku a pak do Ostravy. A všichni z toho byli nadšení. Jenže přišel covid a nedalo se nic. Nám to bylo líto a v létě 2020, když se uvolnila opatření, tak jsme si to zorganizovali sami. Vzali jsem si dovolenou a sami si zaplatili cyklovyjížďku do Tábora. O rok později, když covid už dozníval, jsme už s podporou firmy jeli do Teplic. A loni už to organizoval tým Komunikace, my jsme jen dodávali cyklistické know-how. Jelo nás nakonec asi 80 do Plzně a kolem 50 zpět. Naši kolegové z Brna se ale hlasitě hlásí, aby se letos jelo k nim. Což jsme jim už slíbili. Pojedeme na dvě etapy – v sobotu do Seče u Chrudimi a druhý den do Brna. Už se přihlásila více než stovka kolegyň a kolegů. Někteří z nich ujeli maximálně 30 km za den, pro ně máme už připravený manuál, jak to zvládnout. Právě z toho mám největší radost – když se nám podaří nadchnout pro cyklistiku další kolegyně a kolegy.

Rastislav: My máme kousek za Prahou, v Libohošti, což je tak 50 km, školící centrum. A čím dál tím víc lidí tam jezdí na kole. Před deseti lety jsem byl jediný, skoro jako z jiné planety a dnes už se nás tam běžně potká třeba i 5 cyklistů. Před dvěma týdny jsme absolvovali druhý ročník jízdy na Ještěd. Vyjíždělo se z Prahy, Staré či Mladé Boleslavi. Jak se kdo výkonnostně cítí, je to taková socializační aktivita.

Pánové Kováč a Vichr v civilu

Co byste vzkázali lidem, kteří zvažují účast ve výzvě Do práce na kole a stále váhají?

Rastislav: Doporučil bych jim najít si parťáka a s ním absolvovat minimálně jednu cestu do práce. Ten by jim mohl vysvětlit, kudy jet a čeho se vyvarovat, aby se cítili jistěji. Já jsem například dojel jednu slečnu v provozu. Jel jsem s ní do centra a vysvětlil jsem jí, jak má jezdit v tramvajovém pásu, tak, aby ji nikdo nesundal dveřmi, a pár dalších triků a ona za to byla hrozně vděčná. Takové ty praktické rady mohou pomoci zbavit se strachu jezdit po městě.

Jan: Za poslední půlrok jsem odpovídal na několik dotazů typu: „Bydlím tady a chtěl bych jet do práce na kole. Kudy bys mi to doporučil?“ Já se podíval na mapu, vzpomněl jsem si, jak to tam vypadá a něco jsem zkusit navrhnout. Spousta kolegů si to v květnu vyzkoušela a třeba u toho i zůstanou. Důležité je odhodlat se. Určitě je i dobré, když máte ve firmě zázemí, tak jako máme my tady v Komerční bance. Ale dají se využít i sdílená kola. Takže já bych vzkázal, že cesty jsou, vyzkoušejte je, cyklistika je super.