Jízda na kole je dovednost, kterou by měl ovládat každý. A měla by být každému dostupná, říká Šárka Kašpárková

Bývalá olympionička a mistryně světa v trojskoku se snaží rozhýbávat české děti prostřednictvím projektu Českého olympijského výboru. A začíná přicházet na chuť i cyklistice. Co jí ale odrazuje od toho, aby se po městě přepravovala na kole a kde je podle ní zakopán pes, pokud jde o neochotu některých dětí sportovat? Povídali jsme si i o tom, jak se jí zamlouvá výzva Do školy na kole a vůbec z ní trochu tahali know-how…

Šárko, vy jste už deset let manažerkou projektu Olympijský víceboj pro školy. Co vás k němu přivedlo a proč je pro vás důležitý?

Přivedl mě k tomu Robert Změlík, který s Romanem Šebrlem projekt založil pod názvem Odznak všestrannosti. Práce s dětmi mě baví, mám vystudovanou i pedagogickou fakultu, ale kvůli sportu jsem nikdy neučila. Tohle mi přišlo jako dobrá možnost využít své vzdělání i své zkušenosti ze sportu. Projekt vznikl proto, že již tenkrát fyzická zdatnost dětí klesala a proto mi přišlo důležité do toho jít.

Pozorujete za tu dobu nějakou změnu či trend?

V době korony jsme využili čas ke zpracování statistik projektu a vydali jsme tzv. Bílou knihu se všemi údaji. A z těch vyplynulo, že děti, které jsou do víceboje zapojené, mají vyšší zdatnost. Takže je vidět, že naše práce má smysl. Když jsme začínali, přicházely k nám děti, které ani nevěděly, že existují takové disciplíny a všechno jsme jim museli vysvětlovat. Dnes přicházejí děti, které dokáží 300x skočit přes švihadlo a udělat 100 sedů-lehů. Takže je vidět, že se náš víceboj stal běžnou součástí hodin tělesné výchovy. Moc mě těší, že si ho vzali za svůj učitelé, protože oni jsou jeho hybnou silou.

Kolik škol vaším projektem vůbec prošlo?

Ročně se zapojuje zhruba 1200 škol a kolem 130 tisíc dětí. Jde o největší školní sportovní projekt v České republice.

Šárka ve svém pracovním stejnokroji

Poradíte nám ze své zkušenosti, jak přesvědčit školy, aby se zapojily do naší výzvy Do školy na kole?

Určitě bychom mohli vymyslet nějakou spolupráci s naším projektem. Myslím si ale, že rodiče dětí na základní škole budou mít strach je pustit samotné do provozu. Ale umím si představit cyklistický výlet jako školní akci. Rodiče mají o zdraví a bezpečnost svých dětí obavy. Důležité je také zajistit bezpečnost ukládání kol ve škole, takže bychom se nad tím museli ještě trochu zamyslet. Určitě bych ale apelovala na rodiče, aby se kolo stalo běžnou součástí rodinného života.

Co vy a kolo? Jak to jde dohromady?

V poslední době se můj vztah k cyklistice hodně zlepšuje. Dlouho jsem kolo ani neměla a nevyužívala. Čím jsem starší a občas se ozývají kolena, hledám nějakou aktivitu, která by byla prospěšná. Takže teď už kolo mám. Tedy elektrokolo. Díky němu se dostanu i na místa, kam bych normálně nedojela, třeba na horách a cyklistika mě začíná opravdu hodně bavit.

Elektrokola jsou v kopcovitých městech opravdu skvělým pomocníkem. Jak hodnotíte další podmínky pro jízdu na kole ve městě?

Na normální silnici je to téměř boj o život a snažím se vyhýbat místům, kde je provoz. Zároveň jako řidička auta vím, že i cyklisté dokáží velmi hazardovat. Obavu pustit děti do provozu vnímám jako velmi oprávněnou. I já osobně vyhledávám cyklostezky a místa, kde se cítím bezpečně. Já jsem vlastně začínající cyklistka, takže jsem srovnatelná s dítětem. Proto to chápu. Aut i agresivních řidičů je mnoho.

Proto AutoMat dlouhodobě lobbuje za bezpečnou infrastrukturu ve městech. Aby mohly jezdit po městě i děti a senioři…

Cyklistika je určitě prospěšná, posiluje svaly a je šetrná k pohybovému aparátu. Když jezdíte ve skupince, tak je to společenská aktivita. Pozitiv se dá najít hodně a jízda na kole je dovednost, kterou by měl zvládnout každý. A měla by být každému dostupná.

Jezdila byste víc po městě, kdyby mělo takou infrastrukturu?

Určitě, tady v Brně najdete v cyklopruzích často kanály či zaparkovaná auta, takže nejsou úplně funkční. Skutečně bezpečnou infrastrukturu bych uvítala. S kamarádkami jezdíme na cyklotoulky po jižní Moravě, největším stresem je pro mne dostat se na vlakové nádraží. Sestra bydlí na druhém konci Brna a rozhodně by se mi líbilo, kdybych za ní mohla v klidu zajet na kole.

S Olympijským vícebojem je pevně spojená už deset let

Co má udělat škola, pokud se chce zapojit do vašeho Olympijského víceboje?

Jít na náš web a zaregistrovat se. Popř. může zjistit, že už se v minulosti někdy registrovala, ale není aktivní. Pak je možné nám napsat nebo zavolat na infolinku a my jim pomůžeme s přihlášením a zavedením dětí do systému. Snažíme se tu cestu udělat co nejjednodušší. Můžeme naše školy informovat o vaší výzvě Do práce na kole. My podporujeme každou aktivitu pro děti.

Čím je k zapojení motivujete?

Náš projekt se skládá ze dvou částí. První je určena pro první stupeň, druhá je výkonnostní pro druhý stupeň. Pro malé děti máme 8 testovacích disciplín, na jejichž základě  jim uděláme analýzu a vydáme sportovní vysvědčení s doporučením na sporty, které by je mohly bavit a na které by mohly mít talent. Což oceňují zejména rodiče, kteří se ve sportu moc nepohybují. Starší děti plní v rámci hodin tělesné výchovy deset disciplín. Je to takový školní desetiboj a za každou disciplínu získávají body. Za ty pak mohou získat olympijský odznak. Což jsou moc pěkné mince v hodnotách diamant, zlato, stříbro a bronz. No a pro učitele máme věrnostní program s různými zážitkovými i věcnými cenami ze sportovního prostředí. Školy odměňujeme olympijskými tréninky, kdy přijedeme s naším týmem a uděláme sportovní dopoledne s olympionikem a také poukázkami na nákup sportovního vybavení.

Už se vám někdy stalo, že byste narazila na dítě, kterému nejde vůbec žádný sport?

Dětí, které žádný sport nebaví, je dnes, myslím, docela hodně. Na jejich šikovnosti se podepisuje bohužel také nadváha či obezita. Dětí, které nechtějí sportovat, ale bohužel přibývá. Základ je stále v rodině. Pokud rodiče nepovedou děti ke sportu, žádná škola ani skupina, která se je snaží rozhýbat, nezmůže nic.

Takže udělat si o víkendu s dětmi rodinný cyklistický výlet může být dobrý začátek…

To jednoznačně. Čas, který tráví rodiče s dětmi dohromady, je hrozně cenný. Děti rychle rostou a když si na ně neuděláme čas teď, později už to nedoženeme.