Divadlo VOSTO5: Alespoň vo5 aut míň

Nepatří k ortodoxním „bajkerům“, ale po Praze na kole jezdí běžně. Jízdu na bicyklu v centru metropole považují za přirozený a leckdy nejefektivnější způsob dopravy. Tvorbu divadla VOSTO5 máme moc rádi, a tak jsme měli radost, že Ondřej Cihlář, Petr Prokop, Jirka Havelka, Tomáš Jeřábek a Ondřej Bauer kývli na to, že podpoří letošní ročník výzvy Do práce na kole. Před pár dny se vrátili z turné po Austrálii, ale už začínají nafukovat kola a mazat řetěz na cyklistickou sezónu. 

Co je vám na výzvě Do práce na kole blízké?

Petr: Většina z nás na kole po Praze jezdí. Tedy když je počasí, ne za každých okolností. Jsme spíš normální uživatelé kola ve městě.

Ondřej C.: Přijde mi absurdní, když ráno vídám nesmyslné kolony a ve většině aut sedí jen jeden, maximálně dva cestující.

Jirka: Kolo neznamená jen příjemný pohyb, ale je to taky dost zásadním způsobem „provětrávací“ dopravní prostředek Prahy, který nezpůsobuje zácpy. Pro mě je to úplně logická varianta, jak se dostat do práce.

Jak často se na kole pohybujete? Odkud kam jezdíte?

Ondřej C.: Trasy jezdíme různé, ale hodně se pohybujeme v centru Prahy, kde je kolo nejpraktičtější dopravní prostředek. Zatím. Trochu nás děsí, že Praha 1 má v plánu už za pár dní cyklisty v centru omezit.

Petr: Upřímně řečeno, někteří cyklisté jsou bezohlední, ale vlastně nejpalčivější problém, který mě teď trápí, je posun takových těch dominantních uživatelů silnic. Cyklisti si stěžují na řidiče aut, že jsou bezohlední k nim. Protože auto je silnější než kolo, ale cyklisté někdy bývají stejně bezohlední k pěším. Já jsem normální cyklista a proti těmhle závodníkům na kole jsem úplně stejně ostře jako kdokoliv jiný. Tohle je prostě nesmyslné.

Tomáš: Takže nabádáme všechny, aby se k sobě chovali ohleduplně.

A vy sami jste byli svědky nějaké konfliktní situace?

Ondřej C.: Já byl. To bylo ještě v době, kdy je projíždělo Kampou na kole. Tam byl takový úsek, kdy se vjíždělo do parku z dlážděné části na trávník a bylo tam takové úzké hrdýlko. Tam byl problém každou chvíli. Takže to není jen teoretická zkušenost, ale i praktická.

Jirka: To samé na náplavce. Když tam někdo jede čtyřicítkou, tak je to podle mě úplně zavrženíhodné. Ale přitom kolo do města patří. Jen se na něm musí jezdit ohleduplně jako když člověk chodí pěšky.

Vy jste tedy spíš městští cyklisté než sportovci? Asi tuším, co odpovíte…

Petr: To je jednoduché. My jsme sportovci v krajině, která je volná, která je vhodná pro sport, ale ve městě je zkrátka potřeba jezdit jinak.

Ondřej C.: Mám jenom jedno kolo na všechno. Žádný vytuněný bicykl jako z padesátých let, s blatníkama a s hipsterskou taškou. Je to obyčejné trekingové kolo, které používám na výlety i do Prahy. Je tady hodně hrbolů a dlažby, takže se sem hodí spíš takovéhle odpružené kolo.

Jirka: Zkrátka jenom jezdíme ve městě tak, jak to dovoluje město. Aby to nikoho neohrožovalo a tohle rozdělování nezpůsobovalo neustálý „třídní boj“ mezi uživateli silnice.

Ondřej B.: Kolo je určitě normální dopravní prostředek, stejně jako auto je normální prostředek. A já si myslím, že veřejnost chápe, že když jede člověk na chalupu, tak se podle toho obleče. Když jde do divadla, tak v divadelním. A závodníci jezdí s helmama a v kombinézách. Stejně tak to je podle mě i s jízdou na kole ve městě. A s krasobruslením pochopitelně.

Ale kdekdo říká, že v kopcovité Praze s hustým provozem to není na kole zrovna jednoduché. Co myslíte?

Jirka.: Praha prostě kopcovitá je. A jezdí se tady určitě hůř třeba než v Hradci nebo v Pardubicích. To stoprocentně. Když už nebudeme brát za příklad holandská města. A je jasné, že ne každému se chce každý den před prací zpotit. Když třeba nemá možnost se v práci osprchovat. Na druhou stranu, co se týká té nebezpečnosti, tak je to jenom o nějakém vzájemném respektu mezi námi všemi.

Máte na kole nějaký hezký zážitek?

Ondřej C.: Mám na něm hezkou nálepku. A sice „O jedno auto míň“. A pak mám na kole krásný zážitek a to ten, že se samozřejmě dá vzít kohokoliv na štangli.

Praktikuješ to často?

Ondřej C.: Jojo, já jsem si dokonce koupil takové kolo, které má lanka k brzdám pod tou štanglí zespodu, abych mohl kohokoliv svézt.

Jezdili jste třeba na kole někde v zahraničí? Máte srovnání s Prahou?

Ondřej C.: Během studií jsem byl na Erasmu v holanském Utrechtu. Bylo to tam bezvadné a stejně jako třeba v těch Pardubicích nebo Hradci je tam cyklistika hodně rozvinutá. Byl jsem nadšený z toho, že tam ráno nebývaly automobilové špičky, ale cyklistické. Chvíli jsem si musel zvykat, že taková špička má úplně jiný zvuk. Kola jsou tichoučká, jen zvonky cinkaly, a nálada byla úplně odlišná. Kontakt na semaforech, kde se na metr čtvereční vejde mnohem víc lidí, je úplně jiný, než kontakt lidí izolovaných v autech.

Petr: Ale zase když se přejíždí na delší vzdálenosti do jiných měst, tak samozřejmě kolo úplně stačit nemusí. Ovšem Holandsko je v tomhle dál – všude se jezdí vlakem, takže člověk nepotřebuje auto tak intenzivně jako třeba u nás, kde infrastruktura ještě není na takové úrovni. A nebude, pokud na to nebudeme tlačit.

Proč myslíte, že by se lidé měli zapojit do soutěže Do práce na kole a zkusit měsíc pravidelně používat kolo? Co účastníky čeká?

Ondřej C.: Podle mě je na cyklistice jedna hrozně důležitá a pěkná věc. Je to podobné, jako co čeká návštěvníka, který se jednou za čas projede po Vltavě na lodi. Zjistí, že vlastně město z vodní hladiny vypadá dost jinak. A to se týká i kola. Protože člověk najednou sleduje trošku jiné věci, všímá si něčeho jiného, tím pádem se mu město otevře zase v trošku jiném rozměru. To je podle mě skvělá motivace.

Jirka: Druhá věc je, že se zjistí, že kolo nepatří jenom na cyklostezku, do lesa nebo do přírody, ale že je to normální součást městského provozu. S tím můžou mít někteří konzervativnější lidé trochu problém, ale není nic jednoduššího než to zkusit. A samozřejmě ideálně začít v hezkém počasí!

Díky za rozhovor!

Více o divadle VOSTO5, jeho tvůrcích, repertoáru a programu představení najdete na www.vosto5.cz.
Foto: Anna Šolcová, Jan Hromádko a Vosto5