„Auta už vyšla z módy,” říká dánský velvyslanec a tvář výzvy Do práce na kole Ole Frijs-Madsen

Městská cyklistika a Dánsko – to jsou skoro synonyma. Toto spojení potvrzuje i fakt, že je letos poprvé tváří české výzvy Do práce na kole dánský velvyslanec. A jeho podpora není jen symbolická. Sympatický diplomat Ole Frijs-Madsen si totiž dokonce zahrál v letošním propagačním videu Do práce na kole a s bicyklem poctivě objíždí i česká města. Náš rozhovor vznikl před cyklovyjížďkou v Hradci Králové. A samozřejmě jsme se nezapomněli zeptat, proč jsou Dánové tak šťastní.

Dánsko a obzvlášť Kodaň je doslova cyklistická velmoc. Přesto stále pořádáte vlastní obdobu kampaně Do práce na kole. Je to potřeba?

Myslím, že je to potřeba stále. Je dobré cyklistiku udržovat v povědomí. Lidé stále potřebují inspiraci a možná i trochu toho soutěžení. To je ale jedna stránka věci. Zároveň je třeba ukázat politikům, jak je kolo důležité.

Jak dlouho trvalo Dánsku dostat se v oblasti udržitelné dopravy tam, kde je dnes? Myslím, že v 60. nebo 70. letech to u vás vypadalo docela jinak…

Důležité je říct, že Dánové jezdili na kole už asi před sto lety, a to ve velkých i malých městech. I když samozřejmě ne v takovém měřítku jako dnes. Větší boom nastal už během druhé světové války, kdy byl nedostatkový benzín, a tak musela většina lidí  jezdit na kole. Po válce v tom naštěstí pokračovali. Pak ale nastaly změny podobné těm, které dnes vidíme v Číně – v 60. a 70. letech náhle přišel ekonomický růst. Lidé více vydělávali, a tak si začali znovu kupovat auta – třeba dvě do rodiny. Tato etapa  už ale asi před 20 nebo 25 lety skončila a Dánové se zase vrátili k větší udržitelnosti. Také máme architekty, kteří jsou schopni své úvahy o mobilitě promítnout do městského plánování. A takto už dnes nepřemýšlí jen Dánové, ale i dánské mezinárodní společnosti.

Kdo byl motorem takové změny? Politici, nebo sami občané?

Významnou roli sehráli lidé. V Dánsku jsme totiž vždycky měli aktivní ekologická hnutí, krom jiných samozřejmě i ta cyklistická. Také jsme vždy používali kolo jako sportovní prostředek – pro lepší kondici nebo jako způsob, jak se dostat na čerstvý vzduch. Dalším faktorem byly ekonomické důvody. Těch vysvětlení, proč u nás kolo uspělo v takové míře, je určitě víc. Auta jsou dnes v Dánsku úplně z módy. Moje děti si podle mě auto už nekoupí.

Je v Dánsku auto stále vnímané jako symbol bohatství?

Ne tak jako kdysi. Samozřejmě vždy tu bude existovat touha vlastnit určitá auta, pro někoho je to věc statusu. Ale obecný trend je dělat něco jiného, něco chytrého – mít alespoň elektrické auto, sdílet auto nebo ho nemít vůbec.

Pan velvyslanec (s červenou šálou) si zahrál i v letošním videu Do práce na kole. Foto: Kajetán Tvrdík 

Na kole s prezidentem

Žil jste v několika různých zemích na různých kontinentech. Jak funguje doprava z pohledu obyvatel jinde? Zejména ta veřejná a cyklistická?

Rád bych zmínil, že veřejná doprava je v Česku, a obzvlášť v Praze (kde to znám nejlépe) velmi dobrá. Myslím, že na ni můžete být hrdí. Je opravdu komplexní, spoje dobře navazují a jezdí často. Občas tu slyším stížnosti, když autobus jede jednou za osm minut. V Dánsku jezdí po 20 nebo 30 minutách. Neříkám ale, že by pražská hromadná doprava nemohla být ještě lepší. V poslední době možná trochu stagnuje. Chybí tu např. klimatizace a hlavně snaha dostat do MHD více lidí.

A jaké je to tedy v dalších zemích, kde jste žil?

Nejzajímavější je asi srovnání s Jižní Amerikou, třeba Buenos Aires v Argentině. To je velkoměsto s tradiční společností, kde jezdí spousta aut. Když jsem v roce 2011 dorazil, cyklistická kultura tu zrovna moc nefungovala. Její zavádění bylo dost nejisté. Rozjeli jsme proto iniciativu, udělali několik cyklokampaní. Dokonce jsem jezdil po městě se starostou Buenos Aires, který je teď prezidentem. Od té doby vtipkuji, že když se mnou budete jezdit na kole, je šance, že se stanete prezidentem.

A co Saudská Arábie, kde jste žil 4 roky? Jezdí tu všichni autem?

Ano, společnost tu žije hodně americkým stylem, každý jezdí autem. Ale za rok mají dokončit největší a nejdražší metro na světě. Takže alespoň nějaký posun. Na kole se tu zřejmě nikdy jezdit nebude, na to je tu příliš vedro.

Možná víte o našem problému s magistrálou, dálnicí ve městě. Město nechalo zadat studii u věhlasného dánského architekta Jana Gehla, ale bojí se aplikovat i drobná opatření. Co s tím?

Zřejmě bych doporučil, abyste obecně zkoušeli více rozvíjet zelené plochy, nejen krásné parky, které už máte, ale také zelené plochy mezi chodníky a cyklostezkami. Problém je také v tom, že v jedné ulici máte kočičí hlavy, silnici, po které jezdí auta a uprostřed toho tramvaje. Musíte si vybrat. Jedna možnost může být v některých ulicích zachovat jen hromadnou dopravu a kola jako třeba v dánském Aarhusu.

Z návštěvy Hradce Králové v tričkách Do práce na kole 2018.

Jak být štastní

Jaké je tajemství pověstného dánského pocitu štěstí?

Myslím, že těch důvodů je víc. Svou roli v tom hraje historie a něco jako společná DNA obyvatel. Ale v podstatě je to odrazem nastavení celé společnosti, vztahů mezi lidmi, mezi obyvateli a politiky. Důležitým základem pro pocit štěstí je totiž vzájemná důvěra, která je myslím pro severské země typická. Když cítíte důvěru ke svému sousedovi, kolegovi nebo politikovi, nemusíte být ve střehu a tedy ani v neustálém stresu. Další věcí je rovnost mezi muži a ženami, která je důležitá nejen pro ženy. A také to, že máme dlouhé zimy, takže jsme hodně spolu a užíváme si to naše slavné HYGGE (pohodový styl života – pozn. A*M). Štěstí je ale komplikované a samozřejmě se neděje každý den ani u nás, i když obecně možná šťastnější jsme.

Když jste zmínil HYGGE, je to znát i v dopravním chování? V tom, jak se k sobě chovají třeba cyklisté a řidiči?

Má to několik stránek. Jedna je známá: Když sedíte v autě v zácpě, jste rázem trochu nervóznější. Obecně řidiči bývají více ve stresu než cyklisté. Ale abych byl upřímný, někde je to i naopak. V některých velkých městech je dnes tolik kol, že to může být stresující i pro cyklisty. V denní špičce musíte být na kole v Kodani velmi pozorní. Ale stále platí, že většina Dánů se na kole cítí více uvolněně. Když jedete domů po těžkém dni v práci, dojde vám, že se díky kolu dostanete na čerstvý vzduch, protáhnete se a na chvíli všechno hodíte za hlavu. Zatímco v autě často zažijete další stres.

Oblek versus lycra

Jezdí se u vás na kole spíš v normálním oblečení, nebo ve sportovním?

Ve všem. Krom sportovněji laděných cyklistů můžete vidět i velmi formálně oblečené lidi v oblecích, dokonce ministry jedoucí na kole do parlamentu nebo na nákup. Dokonce i naše korunní princezna Mary toto řešila, když bylo našemu princi Frederikovi padesát. Myslí si, že její muž vypadá ve sportovním oblečení dobře, ale na druhou stranu by to s lycrou neměl jako korunní princ moc přehánět. Řekla to dokonce v jednom oficiálním projevu.

A jak to pozorujete v Čechách?

V Čechách máte nebo máme před sebou ještě dlouhou cestu přesvědčit lidi, že můžou jezdit na kole i v normálním oblečení.