Příběh Báry Vojtěchové: Kolo mi v Praze dává volnost

Dlouhodobě přinášíme inspirativní příběhy cyklistek a cyklistů ze všech koutů republiky, s různými bicykly a různými motivacemi k pohybu „na vlastní pohon“. Všichni jsme totiž „Homo cykliens“ a kolo nás spojuje, ať trháme rekordy na silničce nebo vyrážíme na nákup na ukrajině po dědovi. Tentokrát dostala slovo Bára Vojtěchová, která jezdí na kole po Praze. 

„Pocházím z malého města, kde je ježdění na kole každodenní součástí života. Nicméně, když jsem se přestěhovala do Prahy, tak mi kolo zůstalo pouze jako víkendová sportovní aktivita. Na kole po Praze jsem začala jezdit asi před pěti lety, zpočátku spíše jen do práce a v mém okolí, postupně jsem kolo za MHD vyměnila skoro úplně, ať už je léto nebo zima. Na kole jezdím zkrátka tam, kam potřebuji – do práce, nakoupit (vozila jsem na kole např. i zeminu a truhlíky), za kulturou nebo za kamarády na pivo.

Jsem hodně aktivní člověk a kolo se stalo součástí mého každodenního života i součástí mého já. Je to něco, co mi dělá den šťastnější. Jízdu si užívám, ať už jedu kamkoliv. Kromě toho mi jízda na kole po Praze dává volnost, flexibilitu, všechno je efektivnější a rychlejší. Nemusím řešit, kdy mi jede jaká tramvaj nebo metro, jak mi spoje navazují, kam pak musím ještě dojít pěšky, atd., takhle si všude dojedu přímo na kole. Navíc člověk ze sedla kola vnímá Prahu úplně z jiné perspektivy a vnímá věci, které jinak z MHD nestíhá (o metru ani nemluvě). Musím říct, že poté, co jsem začala všude jezdit na kole, se mi Praha tak nějak zmenšila a mnoho lokalit mi přijde dostupnějších. Vedle toho je tu ještě samozřejmě ekologický aspekt, proč by měl člověk jezdit na kole.

Pokud jde o to, na jakém kole po Praze jezdím, tak to beru především z praktického hlediska.  Jezdím opravdu všude a kolo nechávám někde stát i několik hodin, proto se mi nechce jezdit po městě na mé silničce nebo horským kole. Na bazarových portálech jsem si tak pro ježdění po Praze pořídila dvě staré Esky za pár korun. Nemusím se o ně bát (alespoň ne z materiálního hlediska, je tu však citové hledisko) a navíc mám dobrý pocit z toho, že „recykluji“ kola, které by jinak někdo třeba už vyhodil. Na druhou stranu, právě protože používám tyto staré Esky, tak jízda na kočičích hlavách nebo přes tramvajové koleje není vždy nejpohodlnější, ale na to si člověk zvykne a jízdu tomu přizpůsobí.

Co stále vnímám jako problém je propojení centra s některými okrajovými částmi Prahy, kdy často jediná možnost je jet po několikaproudé silnici, což není nejpříjemnější. Přeci jen provoz je značně rozdílný než v centru, zde bych uvítala více cyklopruhů nebo cyklocest podél těchto hlavních silnic, což je například běžné ve Vídni. Pracovala jsem tři a půl roku na dánském velvyslanectví a strávila rok ve Vídni, tak vím, že to lze, aby měla kola ve městě stejné podmínky jako auta nebo chodci. Proto mě trochu mrzí, že u nás často slýcháme milion argumentů, proč něco nejde. Ale situace se zlepšuje, za což jsem moc ráda, tak třeba se jednou dostaneme na úroveň těchto zemí.

A co bych ráda vzkázala těm, co se zatím jen odhodlávají jezdit po Praze na kole? Hodně slýchávám strach jako jeden z důvodů, proč na kole po Praze nejezdí. Zde bych jen řekla „Nebojte se“. Teď je to už mnohem lepší, než tomu bylo před pár lety a situace se neustále zlepšuje. Více lidí jezdí na kole, řidiči si na kola zvykají a přibývá cyklostezek a cyklopruhů. Dále slýchávám důvod, že Praha je kopcovitá – ano, to je. Ale tak jízda na kole je sport, tak to využijte ve prospěch svého zdraví.

Řekla bych, že asi jako se vším i zde platí, že nemusíte vyměnit kolo za MHD ze dne na den na 100 %, ale můžete začít postupně. Například jezdit na kole jen do práce nebo do oblíbeného místa v okolí, a tím si postupně osvojit ježdění na kole po Praze, jak soužít s auty, tramvajemi apod a až si budete jistější, tak postupně přidávat další a další lokality.

A na závěr bych jen dodala, že pokud vy, kdo zrovna čtete tyto řádky, jste holky, tak se neváhejte připojit do komunity Holkynakole.cz. Jedná se o projekt, který pomáhá ženám jezdit na kole po městě. A pro ty, co už jezdí, je místem setkání holek s podobným zájmem a smýšlením, se kterými můžete jet třeba na delší vyjížďku na silničce mimo Prahu. Já jsem na ně narazila nedávno a myslím si, že je to super iniciativa a hrozne fajn lidi.“